Provozovatelé jsou závislí na příspěvcích od měst, obcí a v poslední době hlavně od „obyčejných lidí“. Hlavním donátorem se snaží být Karlovarský kraj. Letos to bylo kvůli výpadku financí napjaté až do podzimu, ale nakonec finance kraj přislíbil poslat. O tom, co je zde nového, hovořil duchovní otec projektu a realizátor záchranné stanice pro handicapované živočichy Vladimír Tomáš Smolík.

Co by výpadek financí pro záchrannou stanici znamenal?

Katastrofu. Pokud bychom peníze nesehnali v této těžké době jinde, mohla by Drosera jako taková skončit. Naše práce je dobrovolná. Za ni nejsme placeni. Náklady hradíme díky příspěvkům lidí a takzvaně ze svého. Děláme to z lásky k přírodě, ale bez peněz se prostě léčit a zachraňovat zraněné živočichy nedá. Po telefonickém rozhovoru s hejtmanem Petrem Kubisem jsem od něj dostal příslib, že peníze od kraje dorazí. Bylo by smutné, kdyby zastupitelům našeho kraje na chodu záchranných stanic nezáleželo.

Nač finance slouží?

Dotace od kraje jsou základem pro chod stanice. Příspěvky od lidí používáme na vylepšení objektu, tak aby se v něm zvířata cítila lépe a lidé je mohli navštívit nebo se něco dozvědět o našem fungování. Mají o stanici velký zájem. Prozatím nám lidičky ohromně pomáhají. Děkujeme všem, kteří nám finančně přispěli.

Pro zvířata jezdíte po celém kraji. Před čtyřmi lety vám slíbili i speciální sanitku. Už ji máte?

Bohužel, prozatím ne. Moc by se nám hodila. Mohli bychom do ní dát veškeré vybavení pro záchranu zvířat a být kompletně připraveni při výjezdech. Nyní musíme vybavení neustále stěhovat do auta a ven. Také by nám pomohlo, kdyby měla pohon na všechna čtyři kola, protože mnohdy zasahujeme v těžkém terénu. Prozatím stále doufáme a nesháníme nic jiného, protože každý rok přišel od kraje příslib speciální sanitky.

Mluvíte o pomoci lidí či sponzorů, které si sháníte sami. Co města a obce?

Některá města a obce pomáhají více, jiná zase méně. Například město Nejdek nám posílá ročně 500 korun. Jezdíme tam často. Mají tam městskou policii, kam lidé ohrožená zvířata nebo například nalezené hady nosí. Strážníci nám poté zavolají a my přijedeme. Jsou však města i obce, která neposílají nic. Když u nich o finance žádáme, často slýcháváme, že nemají.

Jezdíte tedy i pro hady?

Ano, naposledy to byla přes metr dlouhá užovka zelená. Loni jsme jeli zhrubav patnácti případech pro zmije, které se lidem usadily v baráku či na pískovišti. Většinou jde o chaty, kam jezdí jednou za čas.

Jaké živočichy máte ve stanici a jak se jim daří?

Máme tu například orla mořského, poštolky, krkavce, puštíky, káňata. Dále naše výry, kterým říkáme senátoři. Kdysi si je pořídili do Senátu a po volbách se jich zbavovali. Bylo jich osm a dva skončili u nás. Ti už na svobodu nemohou. Máme tu i párek sovic sněžných. Ty také do volné přírody nemohou, ale každým rokem mají mladé. Někde to považují za raritu, pro náš páreček je to běžná věc.

Máte tu i nový přírůstek, který je raritou.

Ano. Je jím orlík krátkoprsý. Do České republiky zalétá jen vzácně. Pokud vím, mají ho jen v liberecké ZOO. Tohoto zraněného našli na Sokolovsku někde u Sedla, jak chodí po smetišti. Hrozila mu amputace křídla. Nakonec ho zachránil habartovský veterinář Jan Kubát. Ale zranění bylo natolik vážné, že už zpět do volné přírody nemůže a zůstává u nás. Nejoblíbenější potravou orlíka jsou hadi, následovaní obojživelníky. Ty nemám. Sháněl jsem tedy informace a zjistil, že po třech dnech, kdy nebude jíst, může dostat i kuře a spořádá ho.

Funguje u vás i babybox?

Skvěle. Loni jsme v něm měli živočichy v 99 případech. Pomáhá nám, když jsme mimo stanici. Lidé nosí ptáčata, veverky, ježky. Bohužel jsem tam našel i kočku či štěně.

Mají k vám lidé nosit opravdu vše, co najdou?

Vždy je lepší zavolat, my poradíme, co a jak. Pokud jsou malá ptáčata v kondici, stačí je dát na větev, jiná vyhodit do vzduchu a ona se rozletí. Rodiče si je pak najdou. Nebo srna se jde napást a lidé vidí koloucha samotného. Tak ho k nám přivezou. Ale je třeba, aby ho nechali být. To samé platí u liščat. A na podzim vypukne, jak my říkáme, ježkobraní. Loni jsme jich tu měli 18. Když jsou slabí, tak je dokrmujeme a poté vypustíme.