Joe Gleemaers z Belgie přišla na ranč ve večerních hodinách, přes znatelnou únavu rozdávala úsměvy a děkovala dívkám z Krajkové za to, že jí ukázaly cestu na místní ranč. Kde se vzala záhadná poutnice z Belgie? Tři měsíce na cestách, v nohách denně přes třicet kilometrů, dva oslíci i pes jako doprovod a GPS v kapse, takový je nynější život Joe Gleemaers, která míří do Prahy na „pěšácký" sraz.


„Mám namířeno do Prahy, kde letos proběhne sraz podobných turistů, jako jsem já. Letos se koná v Čechách, pořádá ho manželský pár z Francie, který žije v Praze. V naší organizaci chodí lidé i tři měsíce pěšky a míří právě na plánovaný sraz. V Čechách se chodí velmi těžko přírodou, řekla bych, že je to nesrovnatelné například s Německem, přístupné jsou spíše silnice a po nich se chodí těžko," vypráví Joe Gleemaers.
Její příběh fascinoval hlavně lidi z ranče, nikdy se s podobnou situací nesetkali. Belgické turistce ale pomohli bez rozmyšlení. „Oslíci, přesněji oslík a mula, vypadali zdravě, měli na sobě bezpečnostní známky a přes tu dlouhou cestu neměli ani otlačeniny. Byli okovaní, to působilo legračně, protože měli drobná kopýtka. Turistka nám potvrdila, že jsou očkovaní a zdraví. Dali jsme jim nažrat kvalitní müsli, aby nabrali energii. Pejskovi jsme zajeli pro granule. Přestože chtěli společně přenocovat ve stáji, nabídli jsme jí po dlouhé cestě nocleh v domácím prostředí. Joe nám říkala, že vybudovala vlastní firmu s několika pobočkami, o které se už nemusí tolik starat, takže takhle cestuje. Měla s sebou GPS a mapu. Vzhledem k bezpečnosti jsme výběh po oslících vyčistili od veškerých exkrementů a stáj vydezinfikovali, tím náš příběh skončil," popsala nečekanou návštěvu Klára Steiningerová.

Komunikaci ve dvou jazycích zajistila Irena Pospíšilova z Krajkové, která u sebe Joe ubytovala a překládala ostatním její příběh.
„Nevím, kdy vyrazí zpátky domů, ale ptala se nás, zda je lepší jít přes jižní Čechy. Našemu termálnímu kraji se prý raději vyhne, naše cesty jsou prý samý potok a bažiny. Jistě ji ještě lidi v Čechách potkají," říká Irena Pospíšilová.

Autor: Klára Čurlinová