Nevynechal jediný rok. Letos dokonce už podruhé bude celý týden bydlet v hotelu Thermal, aby měl všechno pěkně na dosah. Panely s jeho fotografiemi z filmového festivalu jsou právě ke zhlédnutí na výstavě v Horním Slavkově a ve vestibulu krajského úřadu v Karlových Varech. Když s ním jednotlivé fotky procházíte, k řadě z nich má osobní vzpomínku a o mnohých dokáže poutavě vyprávět.

Tyhle výstavy jsou vaše první veřejné prezentace?
Nejsou. Měl jsem výstavu před lety v Lokti, kde Jarda Dolina nechal vyrobit právě tyhle panely s fotografiemi. Odtud se přesunuly do Karlových Varů do Puppu. A teď aktuálně jsou výstavy hned dvě. V Horním Slavkově a v Karlových Varech.

Fotografování je váš koníček. Jak dlouho?
Od roku 1968. Fotografuji i jiné věci, ale nejvíc jsem zaměřený právě na festival.

Proč zrovna festival?
Já už ani nevím. Napadlo mě to, když jsem v Karlových Varech studoval. Byl jsem tam tenkrát v roce 1968, když festival začínal, vzal jsem fotoaparát a tak to nějak začalo. Od té doby jsem nevynechal jediný ročník. Jen jeden někdy v 70. letech zůstal bohužel bez fotografií, to když se nepovedly filmy.

Letos už druhým rokem v Thermalu i bydlíte…
Já jsem do roku 2015 vysloveně obtěžoval rodinu, ale oni mi úžasně vycházeli vstříc, hlavně syn. Někdy jsme za den jeli ze Slavkova do Varů a zpět i třeba třikrát a třeba i o půlnoci. To jsem dostal zprávu na mobil, že v půlnoci bude v Thermalu v hlavním sále Ornella Mutiová. Tak jsme jeli a tam nikde nikdo, jen všehovšudy dva lidi, my dva a produkční Biermann. Ten byl na podpisy pes, ale viděl, že máme kartičky, tak nás pozval. Nikdo další tam nebyl, a já tak získal podpis nejkrásnější babičky na světě.

Tím jste prozradil i svoji druhou sběratelskou vášeň. Sbíráte autogramy…
Ano, ale ty sbírám po celý rok, nejen na festivalu. Píšu si o ně převážně klasickou korespondencí, na kartičku vloženou do obálky. Na festivalu se oba moje koníčky krásně doplňují a získávám obojí, jak fotografie, tak podpisy.

Jak získáváte fotky a podpisy ve Varech?
Tak jednak jsou tiskové konference. A pak také dostávám zprávy do mobilu, například že ve 12 hodin přijede paní Bohdalová do Puppu. Syn Vladimír běží pro podpis, fotografie jsou na mně.
Dřív bývaly i oficiální autogramiády. No a někdy samozřejmě také náhodou. Asi před třemi lety jsem takhle získal inspektora Dalglieshe. Oficiálním hostem festivalu totiž byla jeho manželka a on přijel pouze jako její doprovod. Nebo úplně náhodně jsem o fotografii požádal herečku Evu Jeníčkovou, Vendulku z Básníků.

Z jakých fotek jste měl největší radost?
Určitě z Tonyho Curtise – Někdo to rád horké. A potom ještě z fotografie českého chlapce, který hrál v americkém filmu Poznamenaní a dostal za svoji roli Oscara. Jmenoval se Ivan Jandl a byl to první český držitel Oscara v roce 1947, ale komunisté to nedovolili publikovat. Poslal mi fotografii s podpisem a napsal mi tam krásné věnování.
A velice si vážím fotografie Stanislava Remundy, Ivy Janžurové a jejich tehdy malé dcery Sabiny. Paní Janžurová mi napsala: Pane Zábranský, té fotografie si važte, protože Sabinka bude jednou daleko větší herečka než já. Tak si ji pečlivě schovejte. A vážím si mnoha dalších fotek. Francouzské herečky Emmanuelle Rivy či švédského autora bankovek Lennarta Nillsona.

Jsou osobnosti ochotné se fotit?
Naprostá většina ano. To daleko větší problémy dělá ochranka kolem nich. Třeba Michael Douglas se mi podepisoval, ochranka natáhla ruku a pak už není šance. A přitom si myslím, že oni by často i chtěli, jedou na festival i s tím, že se budou podepisovat a fotografovat. Pokud si vzpomínám, tak jen Edward Norton se nechtěl fotit ani nedával autogramy.

A dají se třeba i někdy s vámi do řeči?
Jak kdy. Předloni jsme takhle odchytili třeba Tomáše Jeřábka, známého z reklamy. Občas někdo dá řeč, ale většinou je fofr, není čas na povídání. Shodou okolností jsem učil Darinu Jurštákovou a ta je dnes paní Muchovou, její manžel je ředitelem festivalu. Tak s nimi občas dám řeč.

Dá se spočítat, kolik fotografií z festivalu máte?
Dá. Každý rok jich udělám zhruba padesát.

A kolik podpisů čítá vaše sbírka?
Mám šest a půl tisíce podpisů. Ale tady nejde o kvantitu jako spíš o kvalitu. V podpisech navíc nesbírám jen osobnosti kolem filmu, ale třeba i sportovce.

A kterých podpisů si vážíte nejvíc?
Tak znovu musím jmenovat herečku Rivu nebo švédského autora bankovek Nillsona. Dále jsou to Ingmar Bergman, Jiří Voskovec, Jan Werich, Vlasta Burian anebo také Anny Ondráková a boxer Max Schmeling. Mám dva podpisy Elisabeth Taylorové a Belmonda. I když tam jsem se někde dočetl, že prý všechny jeho podpisy dělala jeho sekretářka. Zita Kabátová, tu jsem si nechal podepsat, když stála v Praze na zastávce tramvaje. Pak přijela i jako oficiální host na festival. Žádost jsem poslal i Maxovi von Sydow, pak jsem sehnal podpis tady na festivalu, ale domů mi přišla před Vánocemi i fotka s podpisem.

Výstava v muzeu v Horním Slavkově potrvá do 23. července, na krajském úřadě do 31. července.