Všichni ocenění svorně tvrdili, že nijak výjimeční nejsou a na svém místě by si dovedli představit někoho jiného. Mají možnost při dalších nominacích. Rada města tuto trojici vybrala za jejich celoživotní píli v různých oblastech našeho života.

„Rada města své letošní rozhodování neměla vůbec jednoduché. Nominací bylo mnoho a to je dobře. Společně s kolegy radními jsme vybrali tři osobnosti, které si podle našeho názoru cenu města v letošním oceňování zaslouží nejvíce,“ řekl starosta Sokolova Jan Picka.
„Slavnostní večer byl opět věnovaný třem lidem, se kterými se diváci seznámili pomocí životopisných medailonků,“ řekla místostarostka Sokolova Renata Oulehlová.

Ivo Záleský, dlouholetý pedagog a ředitel základní školy Švabinského 1702, místopředseda Krajské rady Asociace školních sportovních klubů ČR Karlovarského kraje a předseda Okresní rady AŠSK Sokolov, který byl v březnu letošního roku oceněný plaketou Jana Amose Komenského. Jak je vidět, pan Záleský se celý život věnoval dětem. A co si zaslouží ocenění více než aktivní péče o mladé mozky? Nejen, že se vždy snažil zajistit svým svěřencům adekvátní vzdělání v příjemném prostředí, ale zároveň se staral o výplň jejich volného času směřovanou v nejlepším případě na sport.

Ludmila Nováková je téměř 40 let aktivní dobrovolnou cvičitelkou všestranného pohybu. Zaměřuje se na všechny věkové kategorie s důrazem na cvičení rodičů s dětmi ve věku 2-5 let a další tělovýchovné aktivity. Od roku 1992 je předsedkyní regionálního centra Sport pro všechny a před čtyřmi lety se stala zároveň předsedkyní karlovarské krajské asociace se stejným názvem. Má obecně velkou zásluhu na tom, že se do cvičení zapojuje široká veřejnost. Dvakrát týdně také předcvičuje ženám a seniorkám na zdravotně kondičním cvičení. „Musím ty mé ženské pořádně rozhýbat, aby stárly pomaleji,“ říká s oblibou paní Ludmila.

Jaroslav Makrot je dlouholetý občan Sokolova, člen Československého svazu bojovníků za svobodu, který se ve městě usadil v 50. letech minulého století. Během 2. světové války působil v oblastním odboji, zažil holocaust i tzv. pochod smrti. Po tomto složitém období patřil mezi první poválečné obyvatele našeho města a aktivně se zapojil do budování Sokolova, mimo jiné i na společenské úrovni. Jeho největší přínos vnímají především příznivci kultury. Pan Makrot významně přispěl k rozkvětu loutkové scény v Sokolově. Současně jako režisér a dramaturg dlouhá léta působil v ochotnickém souboru v Hornickém domě, nyní Městském domě kultury.