Bystřina 15+ ( boj o přežití)“, tak se jmenovala akce pořádaná Pionýrskou skupinou des. St. Roubala Habartov tento rok koncem září na táborové základně Bystřina.

Šlo o soutěž dvoučlenných hlídek, které po dobu čtyř dnů dostávaly nejrůznější zapeklité úkoly. Účastnily se čtyři týmy: Ohlý nohy, Hraničáři, Papíři a tým Nevím. Byla to soutěž náročná jak na fyzické, tak i psychické síly. I přes nepříznivé počasí vydržely všechny hlídky až do konce.
Všechno pro nás vlastně začalo už v pondělí 24.9.2007, kdy jsme se sešli v klubovně, abychom se dozvěděli, co nás vlastně čeká. Obdrželi jsme nejen seznam potřebných věcí, ale také náš první úkol. Tím bylo dostavit se sami ve čtvrtek do 21.00 hod. na Bystřinu. K tomu jsme mohli použít pouze autobus, vlak nebo vlastní nohy. Zatím nic těžkého.

Také jsme všichni byli poněkud překvapení množstvím jídla přiděleného na naše přežití, které čítalo: 1 pecen chleba, 2 tavené sýry, 4 sáčky čaje, troška cukru a soli, 4 l vody na den, 1 balíček bonbónů a dvoje sušenky dovezené z domova. Na začátku se nám sice zdálo, že je toho málo, jak se však nakonec ukázalo, bylo toho víc než dost. Všechno nám bylo jasné, a mohli jsme se pustit do plnění prvního úkolu.

Ve čtvrtek bylo už od rána zřejmé, že nás nečeká slunečný den. Byla zima, zataženo a s krátkými přestávkami pršelo. My jsme se však odradit nedali. Zabalili jsme krosny a hurá na autobus. Náhodou jsme jely všechny hlídky stejným spojem, tak nám cesta alespoň ubíhala se smíchem. A než jsme se nadáli, byli jsme na zastávce Bystřina rozcestí.

Nechtělo se nám jít do tábora hned, a tak jsme si ještě na zastávce snědli svačiny. S písničkou na rtech jsme se pak zanedlouho konečně dostavili na místo určení, kde nám byl od náčelníka přidělen prostor pro obývání a pár matrací. Při večerním vyhodnocení dostaly všechny hlídky své první body.
Postavili jsme si přidělené stany a s představou, že nás až do rána už nic nečeká, jsme zalehli.

To jsme se ale přepočítali. Někdy kolem půlnoci nás probudil naléhavý hlas. Dostali jsme další úkol. Měli jsme si zabalit všechny věci a i se svými zavazadly vyrazit po určené trase kamsi do neznáma. Ani nevím, jak dlouho jsme se plahočili mlhou prozářenou měsícem, než jsme došli na přehradu, kde nám byl zadán další úkol – vrátit se zpátky a utábořit se.

Úkol to byl nepříjemný, avšak všechny hlídky se prokázaly zdatnými výkony. Vyhrát mohla však jen jedna a ta si to určitě zasloužila. Až do rána jsme mohli klidně spát.

Pokračování příště …