V nejmenším kraji hrají již tradičně podstatnou roli v politice osobní vztahy, respektive antipatie mezi jednotlivci. I přesto si to, co sev rámci vyjednávání odehrává, dokázal představit málokdo. Vývoj od vyhlášení výsledků je z pohledu pozorovatele více než impozantní. Provázejí jej zvraty z hodiny na hodinu a náznaky bezprecedentního “přeskupování“ jednotlivců. Tím mám na mysli to, co se ve vysoké politice donedávna nazývalo “přeběhlictvím“.

Hnutí ANO 2011 utrpělo ve volbách vítězství, pro které si můžeme vypůjčit legendární slova Jiřího Paroubka: Je to taková nevýhra. Ta pronesl ve chvíli, kdy sice vyhrál volby, ale zároveň zjistil, že nemá s kým složit koalici. Hnutí ANO sice obhájilo 13 mandátů v krajském zastupitelstvu, nicméně proti volbám do sněmovny jeho podpora v kraji razantně klesla. Z mnoha důvodů však projevuje urputnou snahu, aby u vlády zůstalo. Jedním z nich je to, že ve většině krajů bylo při jednání “vyoutováno“, a proto se na Karlovarský kraj upínají zraky stranického ústředí. Jde totiž o jediný kraj, kde má hnutí ještě šanci být „u válu“. Vedle toho hraje o svou politickou i vnitrostranickou budoucnost exthejtmanka Jana Mračková Vildumetzová. A ta je, jak známo, velmi schopnou vyjednavačkou.

OUTSOURCOVANÁ DEMOKRACIE

Outsourcing je pojem, který známe z byznysu. Spočíváv tom, že firma část svých aktivit přenáší na třetí stranu, která část zakázky dodává za ní. V kraji jsme evidentně svědky přenosu tohoto modelu do politických jednání. Že za hnutí ANO koalici dojednává exhejtmanka a poslankyně sněmovny Vildumetzová, tedy nikoli lídr kandidátky a současný hejtman Petr Kubis, je ještě celkem pochopitelné. Pan Kubis se díky tomu může věnovat řešení covidové krize, která na zdravotnictví doléhá tvrděi v našem kraji. Jen málokdo asi pochybuje o tom, že první housle v krajském ANOi v krajské koalici hrála někdejší hejtmanka i poté, co na tento post rezignovalaa přenechala je svému nástupci. Přesto je totální upozadění osoby, která má být hejtmanem, dost nestandardní. V jiných krajích to dosluhující hejtmani, kteří měli ve funkci pokračovat, zvládali také.

Celý proces vyjednávání je poznamenán tím, že veřejnost prakticky nemá informace, co se děje, kdo se přidává ke komu a podobně. Zmatečné, neúplné a zkreslené informování lze doložit tím, že ANO ústy své de facto lídryně již jednou informovalo, že krajská koalice je na spadnutí. Následně se koalice ODS a lidovců stejně jako hnutí Místní museli veřejně od takové prezentace distancovat. Pak se rozběhly další děje, které jsou pohledem zvenčí jen těžko pochopitelné. Od již zmíněného “volného pohybu“ zastupitelů subjektů VOK/Karlovaráci a náznaku téhož u SNK1 a Místních, kde se však situace opět změnila a zdá se, že budoucí zastupitelské kluby těchto stran opět fungují jednotně. Nebo taky ne. V tomto ohledu si evidentně nemůžeme být jisti ničím.

Mimo to se však ukázal ještě jeden fakt, který značí zásadní demokratický deficit vyjednávání. Tím je, že za ODS/KDU má hlavní slovo v jednáních předseda regionálního sdružení ODS Jiří Vaněček. Tedy alespoň dle informací, které probublají na veřejnost zpod pokličky. Pan Vaněček přitom nebyl lídrem strany a nebyl ani zvolen. Ke cti mu slouží, že byl alespoň na kandidátce dané koalice a zastává nejvýznamnější stranickou funkci v kraji.

Extrémnějším a potenciálně nebezpečnějším případem outsourcingu je vliv jiné osoby, která do procesu významně zasáhla. Tou je Miroslav Vaněk, jenž převzal kormidlo za Karlovaráky (KVC), respektive jejich dva zastupitele, kteří se vyděliliz celkem tří zastupitelů zvolených na kandidátce Volby pro kraj (VOK) a “přešli“ na stranu bloku ANOa ODS/KDU. Nejenže není sám zastupitelem, ale dokonce nebyl ani na kandidátní listině VOK a Karlovaráků. Počet informací o něm na webu hnutí je snadno dohledatelný – nula. Že ve fungování hnutí skutečně figuruje, zjistíme až na stránkách ministerstva vnitra, kde je evidován jako místopředseda hnutí. Podobu možné budoucí krajské vlády tedy značně značně může ovlivnit osoba, jež neprošla žádnými volbami a nezastává žádnou politickou funkci, pokud pomineme místopředsednický post lokálního hnutí. Možná je to jakýsi pokus o “nepolitickou politiku“, termín spojovaný s Václavem Havlem. Reálně to je nicméně přesný opak toho, co si Havel a další pod tímto slovním spojením představovali.

Dokážeme si představit, že jedním z hlavních aktérů skládání koalice ve sněmovně, potažmo vlády, by byla osoba, která by nebyla jejím členem, neprošla volbami a byla jen funkcionářem jedné ze stran? Něco takového si nedovolil ani Andrej Babiš či Jaroslaw Kaczyński v Polsku, kteří respektem k demokratickým zvyklostem dvakrát neprosluli.

TRANSPARENTNOST POKULHÁVÁ

Nedostatek informací o tom, jak se vyjednávání vlastně vyvíjí, jsem již zmínil. Tento pohled už ale není tak černobílý. Je zajímavé, že zatímco premiér a další vládní činitelé zveřejňují zásadní rozhodnutí na sociálních sítích ještě dříve, než je sdělí oficiálními cestami (tiskovou zprávou, konferencí a podobně), do kraje tento přínos 21. století ještě nedorazil. Práce a informování veřejnosti na sociálních sítích není jen výsadou vysoké politiky. Můžeme se podívat do jiných krajů, kde strany o průběhu jednání na svých profilech hbitě informovaly.

Projdeme-li si stranické facebookové profily v našem kraji, vypadá to, že pro hnutí ANO, Karlovaráky, SPDa skončila demokracie dnem voleb. Ostatní strany jsou na tom s informováním veřejnosti lépe, jak značí graf komunikace (stav k 16. říjnu). Nutno podotknout, že některé ze stran si vedou na jedničku, jiné prospívají, byť jejich posty jsou jen reakcemi na do éteru uniklé neúplné informace a dezinformace, nicméně některé zcela propadají.

Dominik Jandl, politolog