Chlum Svaté Maří patří mezi klíčová poutní místa na hranici Čech a Bavorska i mezi nejvýznamnější poutní areály u nás. Areál, jehož součástí je kromě kostela s Milostnou kaplí i ambit, proboštství, fara a další nemovité kulturní památky, vznikl mezi roky 1687 až 1728. Je stavbou prvořadého významu, a to nejen z hlediska dějin barokní architektury v Čechách.

Díky ambitům a netradiční dispozici kostela je významnou stavbou také v rámci střední Evropy.

Na konečné podobě areálu se podíleli především dvě klíčové osobnosti středoevropské barokní architektury 17. a 18. století. Architekti Jean Baptiste Mathey a Kryštof Dientzenhofer.

Areál má vzhledem ke své středověké minulosti, architektonické kvalitě a propojení s předními osobnostmi barokní architektury mimořádné hodnoty historické i umělecké.
Na místě, kde se dnes nachází poutní místo, stávala původně jen dřevěná kaple, kterou vystřídal kolem roku 1400 kamenný jednolodní kostel, při němž byla založena fara.

Výběr z bankomatu. Ilustrační foto.
Ze školky ve Slovinsku sebral platební kartu, vybral desítky tisíc

V letech 1482 až 1492 byl gotický kostel přestavěn a rozšířen na dvoulodní. Přelomem v dějinách areálu byl rok 1687, kdy pražský arcibiskup a velmistr křižovnického řádu Jan Bedřich z Valdštejna povýšil zdejší faru na proboštství.
Řád Křížovníků s červenou hvězdou následně přistoupil k rozsáhlé přestavbě celého poutního místa.

Rytířský řád Křížovníků s červenou hvězdou uspěl v loňském roce se dvěma žádostmi o dotaci na obnovu poutního areálu z Integrovaného regionálního operačního programu (IROP). Na revitalizace proboštství získal řád z IROP dotaci EU kolem 98,3 milionu korun a dotaci ze státního rozpočtu přesahující 11,5 milionu korun.

Na restaurování vybraných částí mobiliáře poutního kostela v Chlumu Svaté Máří pak získal řád dotaci EU z IROP ve výši zhruba 4,2 milionu korun. Na Chlum Svaté Máří umístil v roce 1814 německý dramatik, herec a karlovarský knihkupec Heinrich C. Cuno děj své divadelní hry Loupežníci na Chlumu, jež se stala údajně nejhranějším ochotnickým spektáklem v Evropě v 19. a 20. století.
V překladu Jana Nepomuka Štěpánka ji v roce 1815 uvedlo i Stavovské divadlo v Praze, a v roce 1911 s velkým úspěchem dokonce Národní divadlo. To se k ní pod názvem Statečná Bibiána vrátilo ještě v roce 1924.

V expozici, kterou připravuje městský historik Miloš Bělohlávek (na snímku), bude vystaveno i několik předmětů, které byly nalezeny ve znovuotevřené kryptě pánů z Plankenheimu.
Nová expozice dějin města nabídne řadu zajímavostí