Osazenstvovíkendových příbytků na Bernově patří většinou k zastáncům „politiky sbližování“, což začali praktikovat od léta 2003.Tehdy tady totiž uspořádali první běh s vidlemi a hráběmi pod názvem Bernovský kilometr, který se setkal s nadšeným ohlasem. Takže tento běžecký maratón se stal tradicí každoroční.

K němu pak letos v květnu přibyla zkušební premiéra prvního pálení čarodějnic. Naživu však zůstalo všechno zdejší něžné pohlaví, protože mužská část prozíravě usoudila, že se tu bez ní neobejde. Třeba při vymýšlení dalších utužovacích aktivit. Výsledkem nejnovějšího kolektivního přemýšlení bylo tentokrát stokilové chrochtající prase.

To sem totiž bylo dopraveno kleci v pátek večer jako perspektiva další originální premiéry. Společné zabíjačky. Během páteční noci se pašíkovi zdál poslední životní sen.

V sobotu ráno se totiž katovského ceremoniálu ujal zkušený řezník, který sem však nebyl přetransportován ke své katovské roli v kleci, nýbrž v pohodlném autě z Údolí a několika členy své rodiny, které vévodila jeho manželka, jako vyhlášená vepřová odbornice.

Pašíkův konec byl začátkem veřejné přehlídky soukromých dovedností bernovských osadníků. Třeba z nevábně vyhlížející míchanice zručně vyrobili výborná jelita, ještě lepší jitrnice a výtečnou tlačenku..Předtím se však svorně posílili ovarem a lahodným švestkovým „letkvarem“.
Svlažovali se i další výrobní i konzumační fáze společných hodů, takže tu bylo veselo nepřetržitě. Přesněji od pátečního večera ( kdy se hodovalo ještě bez pašíka) až do večera nedělního (kdy se hodovalo s pašíkem zpracovaným).

Zkraťme ale tento slovní komentář. Rozhodující je totiž kolektivní rozhodnutí, že i společná zabíjačka bude další bernovskou každoroční tradicí.