Kovbojové, westernoví koně, nahánění dobytka – pro tohle všechno nemusíme až na západ USA, žije se takto totiž i v našem regionu. Na Farmě LA Rudolec si již od roku 2002 žijí Alena a Ladislav Buriankovi svůj westernový sen. Po pastvinách kolem farmy se prohání na dvě stovky kusů dobytka, najdeme zde také pávy, perličky, kočky, psy, poštovní holuby a samozřejmě nechybí ani koně. Těch mají Buriankovi devatenáct.
Hlavní aktivitou, která farmu, její majitele a jejich dva zaměstnance živí, je chov hovězího dobytka masných plemen limousine a aberdeen angus.
Manželé Buriankovi začínali s koňmi v mládí v jezdeckých klubech. S pořízením dobytčí farmy už byl jen krok k tomu, vrátit se ke koním, koupit vlastní a vymyslet, jaká disciplína by byla nejzajímavější. „Spíše než k anglickým disciplínám (dostihy, parkur, drezura – pozn.) jsme oba tíhli k těm westernovým. Okamžitě nás zaujal cutting," vypráví Alena. „Jedná se o jedinečnou westernovou disciplínu, která je v USA považována za královskou. Šlechtí se pro ni speciální cuttingové linie koní amerického plemene quarter horse, u nichž se hodně dbá na takzvaný cow sense neboli cit pro práci s dobytkem."
Při cuttingu vjede jezdec s koněm do ohraničené arény, kde je připravené stádo dobytčat, a jeho úkolem je oddělit vybrané tele od ostatních. Poté nechá jezdec svého koně samostatně pracovat na udržení dobytčete dál od stáda po celý předem stanovený časový limit. Od toho „odstřihnutí" pochází anglický název cutting. „Zlomem v naší cuttingové kariéře byla koupě a dovezení prvního vlastního koně z USA. Úroveň koní je tam velmi vysoká díky dlouholetému pečlivému šlechtění. Dnes máme šest svých koní a několik dalších v tréninku," dodává Ladislav.
Na závody vyrážejí Buriankovi v sezoně až dva víkendy v měsíci po České republice, ale i do zahraničí. „Nejlepší jezdci a nejlépe připravení koně v rámci Evropy jsou aktuálně v Itálii. Loni jsme zde byli závodit, dokonce úspěšně, s hřebcem, kterého má manžel v tréninku, a byla to velmi cenná zkušenost a obrovský zážitek," komentuje Alena situaci ohledně závodů a dodává, že v letošním roce se chystají také na Slovensko, do Maďarska, Polska a samozřejmě je v plánu i šampionát v Čechách. „V loňském roce jsme pořádali závody i u nás v Rudolci, bylo to velice organizačně náročné, ale dorazila veliká spousta diváků i závodících, takže se celá akce vydařila, a ještě jsme výtěžek ze vstupného a startovného věnovali matce postižené holčičky," vzpomíná Ladislav na loňskou sezonu. Ta letošní začne v dubnu.
close
zoom_in
Již teď však započala pro cuttingové koně v Rudolci zimní příprava. Trénují na trenažéru, který připomíná vzhledem i pohyby skutečné tele, a na jaře přibudou krom kondičních vyjížděk do přírody i tréninky se skutečným dobytkem. „Sezona i tréninková příprava na ni jsou pro jezdce hodně fyzicky náročné. Celkově převažují mezi cuttingovými jezdci spíše muži. Pohlaví koní je též spíše mužské, jsou takoví ješitnější, víc se nechají vyhecovat a práce s telaty je opravdu baví a uspokojuje. Manželův hřebec je pak přímo šoumen, který miluje potlesk," směje se Alena.
Obliba westernových disciplín v České republice stoupá, narůstá počet jezdců i asociací, které je sdružují, stejně jako roste divácký zájem. Lidé mají rádi adrenalin a akční dobytkářské disciplíny je zajímají a táhnou. Doba, kdy by se westernovým ježděním a prací s dobytkem ze sedla koně dalo u nás uživit, je bohužel však stále v nedohlednu.
Manželé Buriankovi z Rudolce jsou s životem na svém českém Divokém západě i tak moc spokojeni. Prima rodina, skvělí přátelé a blízko ke zvířatům a přírodě – spokojeně si žijí svůj westernový sen. Z. Newiaková
