Deník na návštěvěDeník na návštěvěZdroj: Deník

Až Otakar Glos, vážený učitel a autor městského znaku.

„Koncem léta roku 1975 jsem byl požádán předsedou Městského národního výboru v Rotavě Václavem Pavízou o zhotovení návrhu městského znaku,“ říká Glos.

Hned na začátku ho napadlo spojit název města s něčím rotujícím, třeba s výplní strojírenského kola nebo alespoň její částí. Vzdáleně pak mohla připomínat hamry na Rotavském potoce a později i železárny z druhé poloviny 19. století, od roku 1957 i závod Škoda Rotava.

Použití barev ve znaku, především červené a černé, mělo připomínat i dramatické chvíle Rotavy, těch zažila v minulosti více.

„Mě tehdy zaujal především osud několika desítek německých antifašistů, kteří byli hned po příchodu nacistů k moci v březnu 1939 zatčeni. Skončili v koncentračních táborech, v lepším případě v káznicích,“ říká Glos.

Stříbrná barva obecné heraldické figury, ve znaku použitá pro třípaprsčitou výplň strojírenského kola, měla ukázat na bohatství plynoucí z těžby a zpracování rud.

Před rokem zemřel velký patriot František Štěpánek.
Před rokem zemřel velký patriot František Štěpánek

„Do černého pole paty štítu jsem umístil vlnité červené břevno (vlnovku), připomínající Rotavský potok i tavenou rudu. Svítivě oranžová barva zušlechtěné rudy, vytékající z vysoké pece, nepatří do heraldických barev, a tak zůstala vlnovka v barvě červené,“ konstatoval autor.

Návrhů však zhotovil několik.

„Líbily se mi různé tvary štítů, nejvíce gotický, ale nakonec jsem zůstal u španělského, který má dostatečný prostor i v patě štítu a je často používán známými profesionálními heraldiky v jejich publikacích. Dnešní podoba znaku vychází i nadále ze tvaru španělského štítu, který je však směrem k patě štítu mírně zúžen. Zkoušel jsem také štíty polcené, dělené a čtvrcené. Byl jsem však po-učen, že moderní městský znak má být jednoduchý, snadno popsatelný, srozumitelný a především čitelný i ve značném zmenšení, třeba až do podoby malého odznáčku,“ vzpomíná Glos. Znak byl později úspěšně vyroben k propagačním účelům města.

„Cesta ke konečné podobě znaku byla podstatně delší, než jsem si původně představoval. Nejen pro postupné ubírání detailů a zkoušení řady dalších variant, ale také kvůli pracnému vystřihování a lepení jednotlivých dílů návrhu, vytvořených z barevného papíru a vkládaných do předkreslené osnovy,“ dodal autor.

Při tvorbě návrhu praporu města bylo již všechno trochu jednodušší, protože se mohlo vycházet ze znaku města.