Dělá tím radost nejen dětem, které se u jejího plotu zastavují, ale zároveň při svém koníčku relaxuje. Na své zahradě vyrábí pohádkové postavičky.

Každý, kdo projíždí Bublavou od Kraslic, nemůže minout po levé straně její zahradu. Pokud měla dost stavebního materiálu, tedy sněhu, zahradu zdobilo i jedenáct postaviček za jednu zimu.

„Musí být dobrý sníh a musí ho být dost. Dobrý znamená trochu mokrý, aby se dalo modelovat. Letos se stavěním začínám a zatím je sníh moc přemrzlý a tudíž se nelepí. Potřebovala bych mokrý sníh, vyrobit postavičky, a pak klidně může přijít mráz. Největším nepřítelem je déšť. Ten bere vše a sníh rychle mizí,“ říká stavitelka.

Postavičky na svém pozemku u domu staví zhruba deset let. „Bavím se u toho, odreaguji se, nemusím sedět doma. Dělám to také hlavně i kvůli dětem. Těší mě, když jdou okolo, zastavují se a mají z postaviček radost, poznávají je,“ říká Rousová.

Loni i předloni byla podle ní špatná zima. Sněhu bylo málo a nedalo se stavět. Když byly naopak ideální zimy, měla paní Rousová na zahradě i zmíněných jedenáct postaviček. Každý den postavila jednu.

Některé z postaviček se pravidelně opakují, jiné sněhová sochařka mění každým rokem.

„Hodně oblíbení jsou krtci, ty mám vždy. Jak s oblibou říkám, krtky zahajuji sezónu,“ směje se Rousová.

Zbytek postav záleží opět na počasí. Pokud napadají haldy sněhu, který je mokrý, není problém. Pokud je ho málo, nemůže se stavitelka vrhnout do velké postavy. Klimatické podmínky rozhodují i o tom, jak dlouhý bude pomyslný život postaviček. Kromě již zmíněného deště je to i jarní sluníčko.

„Najde si sebemenší tmavou plochu na postavě a a pere do ní. Já pak chodím a dokud to jde tak opravuji,“ uvádí.

Na výrobu očí nebo knoflíků a dalších součástí postav používá černé brikety, které se však v současné době velmi špatně shánějí. „Léta je pečlivě schovávám a používám jen na stavbu postaviček,“ uzavírá se smíchem Lenka Rousová.