Práce se dřevem z Kanady, Turecka či Kavkazu, kde rostou nejkvalitnější ořechy pro výrobu pažby na zbraň. Následuje práce s kovem a výroba třeba dioptrického hledí, zámku brokovnice nebo německého dvoujazýčkového napínáčku, který je už složitá práce. Pro nás laiky je to mechanismus spouště. To vše pak musí žák oboru puškař zkompletovat. O tomto nevšedním oboru, který nabízejí pouze dvě školy v republice, pohovořil mistr odborného výcviku ze Střední školy technické a ekonomické v Brně Antonín Majer.

Co všechno se naučí takový puškař?
Je to specifický obor. V republice je puškařů sice dost, ale nejsou všichni precizní. Nejsou takoví, aby mohli vyrábět a opravovat zbraně. Obor je širokorozsáhlý a zabíhá do mnoha témat. Žáci dělají s kovem, se dřevem a dělají si finální úpravy výrobku. Uplatní se v jakékoliv kovovýrobě či jako nástrojaři.

Kvalitní dřevo je drahé? Na čem se učí začínající žáci?
Máme polotovary z bývalé brněnské zbrojovky. Ta je vyřadila jako zmetky a žáci se na nich učí. Nebo se učí na českém ořechu, který není tak drahý. Ale zase není tak houževnatý, aby vydržel zpětné rázy zbraně. Ty lepší a zároveň dražší se vozí z Turecka, Kanady, Kavkazu. Nové pažby jsou drahé a kupují se třeba na celosvětové výstavě v Norimberku nebo ve specializovaných obchodech.Ale je to vše o penězích. Někdy si zákazník dodá pažbu sám.

Některé kovové mechanismy vypadají složitě. Jak dlouho je žák vyrábí?
Závěrečná práce z polotovaru je na tři dny. Můj názor ovšem je, že by se měly dělat tovaryšské zkoušky, které obsahují dvou- až tříměsíční práci.

Prozradíte proč?
Protože by to ta děcka podle mě motivovalo mnohem víc. A výsledky by tím pádem byly i lepší.

Je o obor zájem?
Nabíráme každý rok dvacet žáků a vždy máme plno.