Komise odborníků při sokolovské radnici vybírá deset seniorů pro vybavení bezpečnostním náramkem, který jim může zachránit život. Přitom se prý zjistilo, že ve městě je nečekaně hodně zcela osamělých seniorů. Městská policie proto zamýšlela zaměstnat dvě ženy, které by tyto osamělé lidi navštěvovaly. Věc má však háček. Na tuto službu by se dle zákona mohlo nahlížet jako na sociální a ta má své jasně dané předpisy, za kterých se smí provozovat.

Vedoucí odboru sociálních věcí v Sokolově Soňa Zaschkeová tvrdí, že těmto seniorům umějí pomoci. „Do bytů chodí naše sociální pracovnice na vyžádání, je to součástí naší práce. Lidé chodí spíše za námi a my jim umíme pomoci. Občas si dokonce přijdou jen popovídat," říká Zaschkeová. Podle ní je to o tom, jestli chce být klient osamělý, nebo ne. Sociální odbor mu nemůže cokoliv nutit. Ve městě se 24 tisíci obyvatel se podle Zaschkeové vždy najde někdo, kdo chce, aby za ním sociální pracovnice docházely. Je tu však i řada dalších možností.

„Kromě našeho odboru působí ve městě čtyři seniorské kluby, dále Slaměnka, Střípky, Linka důvěry – rodinná poradna a vedení města spolu s námi pořádá sezení se seniory, kde mohou říci, co je trápí," vypočítává možnosti seniorů Zaschkeová.

Jedním z těch, kteří se rozhodli žít v podzimu svého života aktivně, je Juraj Zubko ze sokolovského seniorského klubu Háječek. „Scházíme se dvakrát týdně a probíráme různá témata týkající se seniorů. Dvakrát do roka vyrážíme na výlety. Založili jsme také pěvecký kroužek a jezdíme s kulturním programem do léčeben pro dlouhodobě nemocné.

Mezinárodní den žen, matek, seniorů, Mikuláš či Vánoce, to je čas, kdy do ústavů vyrážíme. Vozíme jim i drobné dárečky nebo třeba perníčky," říká Zubko. Jak konstatoval, kdo chce a je relativně zdráv, ten se nenudí. I on však není zcela spokojený. „Město by na seniory mělo uvolnit více peněz," dodává závěrem.