II. část

Ulicí Via di Roma směřuji k Theoderichovu dvornímu chrámu, zasvěcenému Kristu Spasiteli, ale později nazvanému Sant Apollinare Nuovo. Trojlodní bazilika podle klasického římského vzoru vznikla po roce 500. V 11. století byla přistavěna zvonice (kampanila) a ze 16. století pochází vchod (portikum).
Ve střední lodi, podpírané mramorovými sloupy, obdivuji dvě řady mozaik nad arkádami. Zobrazují průvody světců a světic. Světci vycházejí z posvátného paláce a důstojně kráčejí poklonit se trůnícímu Kristu.

Světice vzdávají hold Madoně s dítětem. Stojíte-li uprostřed hlavní lodi a sledujete-li po obou stranách procesí osob se svatozářemi, zjistíte, jak mozaiky působí dynamicky. Navozují představu klidného pohybu, přesně zacíleného k oltáři v půlkruhové apsidě.

Mozaiky

Namísto svatých byli původně na mozaikách zpodobněni hodnostáři Theoderichova dvora v čele se samým králem. Po vyvrácení ariánského gótského království a dobytí Ravenny byzantskými vojsky císaře Justiniána byla dvorní bazilika Krista Spasitele předána katolické církvi a zasvěcena sv. Martinu, bojovníku proti kacířství.

Dvořané a dvorní dámy na mozaikách se změnili na světce a světice. Theoderichovu památku zde připomíná jen mozaika jeho královského paláce a jeho monogram - stejný, jaký najdeme na hlavicích sloupů na Piazza del Popolo (náměstí Lidu) v centru Ravenny (Dominus Noster Theodericus Rex - čili Pán Náš Theoderich Král). Královský palác - s bazilikou sousedící - zčásti leží v troskách. Zachovalo se průčelí s oblouky a sloupy. Nepřístupná zřícenina doposud vyhlíží majestátně.

Bazilika u sv. Martina

Po tři staletí se dvorní bazilika nazývala „u sv. Martina pod zlatou oblohou“, neboť měla zlacený strop (počátkem 17. století upravený do barokního slohu). Poté, co roku 856 saracénští piráti vyplenili chrám sv. Apolináře v přístavu (dnešní Sant Apollinare in Classe), byly ostatky tohoto prvního ravennského biskupa a mučedníka syrského původu přeneseny do bezpečí uvnitř městských hradeb - do basiliky sv. Martina, přejmenované na nový chrám sv. Apolináře (Sant Apollinare Nuovo).

Z ostatních uměleckých děl v této bazilice stojí za připomenutí cyklus mozaik s novozákonními náměty (např. poslední večeře Páně) nebo mozaiky ze života v Ravenně a v přístavu (mocné loďstvo).

Další stavby

Náboženským potřebám ariánských Gótů sloužily v Ravenně i další sakrální stavby - zejména dvorní bazilika sv. Jana (San Giovanni Evangelista), po druhé světové válce obnovená do původní podoby (až na mozaiky v interiéru, jež byly za války zničeny), a katedrála Svatého Ducha (Spirito Santo) s křestní kaplí - baptisteriem Ariánských.

V celoevropských souvislostech je ojedinělé, že v Ravenně se ariánská architektura nejen dochovala až do dnešních dnů (na rozdíl od Milána a jiných měst), ale že také dodnes slouží bohoslužbám (katolickým či pravoslavným).

Katedrálav Ravenně

Dějiny mívají nádech ironie. Ariánská katedrála v Ravenně stále stojí (dnes ji užívají pravoslavní), avšak na místě nejstarší katolické baziliky, zbudované koncem 4. století biskupem Ursem, byla v polovině 18. století zbudována hřmotná barokní katedrála Sant Orso.

Z původní baziliky Vzkříšení (Anastasis) se dochovala jen zvonice, krypta a inventář, uložený v kapli arcibiskupského paláce - např. slonovinový trůn biskupa Maximiána (egyptská práce ze 6. století) a mozaiková ikona Matky Boží (řecká práce z 12. století).
Barokní architekty (v katedrále Sant Orso se přidrželi alespoň původního trojlodního plánu) naštěstí nenapadlo zbourat přilehlé baptisterium Ortodoxních (Pravověrných) z počátku 5. století.

Tuto křestní kapli vybudoval katolický biskup Neon podle vzoru milánského baptisteria San Giovanni alle Fonti ze 4. století.
Cihlové baptisterium má tvar osmihranu, v jehož středu je umístěn osmiboký křestní bazén. Podobně jako u mauzolea Gally Placidie je nápadný kontrast mezi střídmým zevnějškem stavby a nádherou vnitřní výzdoby.

Stěny baptisteria pokrývají štukové reliéfy s architektonickými motivy. Mozaika v kupoli znázorňuje Kristův křest v řece Jordánu. Ježíš je po pás ponořen ve vodě, ze skalnatého břehu se sklání sv. Jan Křtitel a nad Ježíšovou hlavou se vznáší holubice - symbol Ducha Svatého. Centrální scéna křtu je obkroužena mozaikou dvanácti apoštolů, oděných v římských tógách.

Toto uspořádání napodobuje pozdější baptisterium Ariánských, postavené za vlády krále Theodericha. Ariánské baptisterium má prostší interiér. Křestní bazén zmizel, neboť kaple se přestalo užívat. V kupoli je taktéž mozaika Kristova křtu. Jana Křtitele kupodivu doplňuje antický říční bůh Jordán s korunkou z krabích klepet. Apoštolové obklopují prázdný Boží trůn, připravený k Poslednímu soudu.

Pokračování příště …