V. část

Sant Apollinare in Classe, vysvěcený roku 549, je největší, nejlépe zachovanou a asi nejkrásnější bazilikou v Ravenně. Kdysi stál uprostřed rušného přístavu, dnes vyniká jeho krása o to více, že osaměle vyhlíží na travnaté pláni, kde široko daleko není než pár stromů. Interiérem připomíná Sant Apollinare Nuovo, ale je prostornější a prostší a tím i působivější.

Hlavní chrámová loď je nesena čtyřiadvaceti byzantskými sloupy. Nad arkádami jsou mozaikové portréty ravennských biskupů a arcibiskupů. Avšak veškerá pozornost se upíná k půvabné mozaice v apsidě. Pod velikým zlatým křížem - vepsaným do modrého, hvězdami posetého kruhu - ožívá italská příroda se svými piniovými háji, jimiž bývalo okolí Ravenny ve starověku proslulé.

Ve větvích stromů poletují ptáci. V trávě, vyvedené v různých odstínech zelené, se mezi kameny otvírají bílé květy. Dvě řady ovcí, zobrazené s naivní dojemnou krásou (z níž přímo vyzařuje mírnost a nevinnost těchto zvířat), přicházejí s důvěrou ke sv. Apolináři, jenž, oděn v biskupském rouchu, vztahuje ruce v gestu žehnání. Nad oltářem je téměř u stropu zpodobněn Kristus, k němuž stoupají po travnatém svahu další dvě řady ovcí.
Symbolika je zjevná - ovce, poslušné pastýře, jsou obrazem církve, poslušné Krista. Ale mozaika poskytuje i jiný, méně „církevnický“ výklad.

Křesťanství je vytýkáno, že odvrací lidského ducha od přírody, neboť uctívá Boha nezobrazitelného, jakoby vzdáleného od světa s jeho lesy, horami a řekami, v pohanství posvátnými. Způsob, jakým je příroda přítomná v těsném sousedství Krista a kříže na mozaice v chrámu Sant Apollinare in Classe, ale vypovídá o citlivé vnímavosti křesťanského autora vůči přírodě, která je podle Bible dílo Boží.

Do přírody se vylévá Boží požehnání. Člověk je do světa postaven proto, aby se o něj staral, ne aby ho plundroval!

Cesta zpět

Nazpátek už jsem jel autobusem. Díky tomu jsem ušetřil trochu času, abych mohl své putování Ravennou uzavřít návštěvou Theoderichova mauzolea, vzdáleného kousek cesty od nádraží. Král si je dal postavit kolem roku 520. Mauzoleum je dvoupatrovou rotundou, zastřešenou jediným vápencovým blokem o průměru 11 metrů. Prostor v přízemí sloužil k náboženským obřadům. V patře je umístěn sarkofág z růžového mramoru. Královo tělo bylo odstraněno po obsazení Ravenny Byzantinci.

V polovině 8. století byzantský exarchát zanikl, když Ravennu dobyli Langobardi. U kormidla moci je později vystřídali Frankové, po nich Benátčané. Ve středověku se Ravenna zmenšila na nevýznamné provinční městečko, neboť její přístav byl zanesen naplaveninami řeky Pád.

Mezi lety 1509-1860 náležela k papežskému státu. Úpadek Ravenny ale paradoxně napomohl uchovat pozůstatky její minulé slávy ve víceméně nezměněném stavu - abychom toto unikátní kulturní dědictví, zapsané na seznamu UNESCO, mohli obdivovat dodnes. Ve vlaku, kterým 6. srpna 2007 mířím nazpět do Rosoliny, už jen vzpomínám na to všechno, co jsem zažil.

Na dnešek připadá svátek Proměnění Páně. Z Ravenny skutečně odjíždím proměněný, vnitřně obohacený. Felix Ravenna - šťastná Ravenna!