Druhý nejcennější klenot v České republice, relikviář svatého Maura, pro něhož se už brzy chystá otevření nové expozice na Státním zámku a hradu v Bečově nad Teplou, opět dokázal, že má právo na to být obdivován. Jen shodou náhod se nyní zjistilo, že je na něm umístěn takzvaný ropuší kámen, kterému byla ve středověku přikládána magická síla. Jak ale vysvětlil bečovský kastelán Tomáš Wizovský, ve skutečnosti jde o fosilie rybích zubů. „Ty patřily dnes už vyhynulému druhu téměř dvoumetrových kostlínů Scheenstia maximus. Dosahovaly průměru až dvou centimetrů,“ upřesňuje bečovský kastelán.

O tom, že na schránce, v níž jsou umístěny pozůstatky svatého Maura a především svatého Jana Křtitele, se přitom památkáři dozvěděli teprve nedávno. „Když jsme na jaře začali s restaurováním relikviáře a vyňali ho ze skleněného trezoru, byla o tom reportáž v televizi. Viděla ji doktorka Růžena Gregorová z Národního zemského muzea v Brně a všimla si umístění ropušího kamene, fenoménu, kterému se ona sama věnuje,“ vypráví kastelán Wizovský.

Na první pohled tyto fosílie podle něho vypadají jako kabašony z chalcedonu, aragonitu nebo jako degradované perly. „Základním determinačním znakem těchto zubů je pravidelný tvar, často matný opaleskující lesk a především zvrásněná struktura zubní skloviny na bázi zubu. Osazovaly se do prstenů, přívěsků a jiných uměleckých předmětů,“ pokračuje Wizovský.

Jde o natolik vzácný předmět, o němž se zatím jen ví, že je také součástí koruny, kterou byl v červnu roku 1349 korunován Karel IV. na krále Svaté říše římské.

„Domníváme se, že jeho umístění na relikviáři svatého Maura není nikterak náhodné a že jde o jeho velmi vzácnou součást,“ konstatuje kastelán.

„Je to druhý hmatatelný doklad víry ze středověku o ropuších kamenech, o nichž se píše ve středověkých encyklopediích všech významných autorů,“ říká badatelka Gregorová, která se svými spolupracovníky poprvé identifikovala tyto takzvané ropuší kameny právě na koruně Karla IV. Tento klenot z cášské pokladnice byl doposud nejstarším dokladem použití zkamenělých zubů. „I když skutečný původ i doba vzniku jsou dodnes opředeny nejasnostmi,“ upozorňuje kastelán. Podle něho se ve středověku tradovalo, že ropuší kameny mají především schopnost detekovat a neutralizovat jed. „Jsou zmiňovány v dílech velkých středověkých učenců, kteří se shodují v jejich získávání z hlavy ještě živé ropuchy a také v kurativních (léčebných – pozn. red.) účincích proti jedům a uštknutím,“ uzavírá Wizovský.