Dodává, že někteří Pražáci nemají v zimě ani nemrznoucí směs v ostřikovačích a nemohou pak nic vidět. Dalším problémem je, že řidiči spoléhají na všechny možné asistenční systémy. "Až půjdu do penze, napíšu, kam všude lidi přijeli podle navigace. To je neuvěřitelné," uvádí Bulka s tím, že fyzikální zákony jsou po staletí stále stejné a motoristy nespasí ani armáda asistenčních systémů.

"Když si auto sedne na břicho, nepomůže ani lopata. Musí vás někdo zapřáhnout a vytáhnout. Stěžoval si na nás i dopravce, jehož řidič boural s autobusem. Pak zjistíme, že tam sypač jel, ale řidič busu měl v při sněhové vánici na tachografu 107 kilometrů v hodině. Tomu neuvěříte. Když se pak takový kolos utrhne na sněhu, neudělá s tím řidič vůbec nic," líčí další příběh Bulka.

Podle něho na stav silnic nadávají neustále hlavně lidé v drahých autech anebo zbohatlíci. "Mají prostě představu, že pojedou po stejně černé silnici v létě i v zimě. Dále tu máme oblasti, kde se chemicky zasahovat nesmí. Řidiči nadávají, že jedou po bílé silnici a mají oprýskanou kapotu kamínky," sděluje Bulka. Upozorňuje ale, že v Karlovarském kraji se zhruba čtvrtina silnic solit nesmí. "Jeden si stěžuje, že tam není posoleno, druhý zase, že někde posoleno je. Silničáři se ale setkávají i s tím, že řidiči poděkují. Většinou to je v případě, kdy je odněkud silničáři dostanou, a to jak v létě, tak v zimě. Jeden z řidičů nám například poděkoval za pevná svodidla, díky nímž neskončil s kamionem v řece," vzpomíná Bulka se slovy, že mezi šoféry stoupá neurvalost a provoz je uspěchanější.

Pobočné středisko silničáři mají přímo na Božím Daru, mají tam připravené auto. Tato oblast je totiž velmi specifická. "Krušné hory všechno od moře takzvaně zachytí a vysype se to zde. Navíc tady fouká strašný vítr. V Praze nám nevěří, že když natáhnu ve sněhové fujavici ruku, není vidět její konec. V této bílé tmě jede sypač s majáky, za ním pět aut a takhle se to točí. Přitom oblast nelze zavřít. Přístupová komunikace slouží tisícům lidí. Máme napočteno, že v ty nejvýživnější víkendy přijede kolem 50 tisíc lidí, přičemž pětina lidí tam nejezdí vůbec lyžovat. Jen takzvaně se kochat. A co je úplně nejhorší, že do moderního areálu se nahrnou davy lidí a hory to nepojmou. Není kde zaparkovat. Kolem deváté, desáté hodiny je plné parkoviště. Tak to nechají auto na silnici, my se tam nedostaneme a nastává totální kolaps. Potom nezbývá než situaci řešit s policií," konstatuje Bulka.

Ale ani v létě to podle něho nemají silničáři jednoduché. "V létě, když se opravují silnice, tak řidič srazí několik cestářů. To nepochopíte. Senior jede na nákupy ve slevě a nebude čekat, prostě srazí člověka. Chlapi mu museli sebrat klíče od auta. Řidiči nerespektují dopravní značení. Na dálnici vidí zúžení, značky jsou všude, blikají výstražná světla, a šofér předjíždí autobus. Pak se tam samozřejmě nevejde a vrazí do něj. A jeho argument? Tady vždycky bylo více jízdních pruhů," nechápe Bulka.

Silničářům ale práci komplikují i nové bezpečnostní stavby. "Některé ostrůvky, tak jak se dnes dělají, se vůbec nedají projet se spuštěnou radlicí. A přestože na to upozorňujeme, tak se na to nedbá. Staví se dál a dál. My se tam přitom nevejdeme. Pak třeba rozestavěné stavby či mosty. Tam se musí kolikrát v zimě zastavit provoz, aby sypač vůbec projel. Pokud sněží, řidič musí být ve střehu. Má spuštěný pluh, víří se to před ním a moc toho nevidí. Je proto důležité, aby si trasu takzvaně najel v létě, aby ji poznal. Jde o to, aby viděl, kde například nějaký kořen či kanál zvedá silnici, a mohl tam přizvednout radlici. Jinak nadělá víc škody než užitku," popisuje Bulka.

Silničáři mají techniku v permanenci celý rok. Mění se jen nástavby a příslušenství. Většina je průběžně obměňována a je na podvozcích Tatra, Iveco a Mercedes. Krajská správa a údržba silnic má zhruba 90 řidičů sypacích vozů. Sehnat nové je podle Bulky zejména v příhraničí problém. Německým platům nelze konkurovat. "Další si to zkusí jednou a víckrát už nechce. Není to legrace. Většina z těch v kraji jsou už vyježdění šoféři. Jízda sypačem je za běžného provozu totiž velmi náročná. Řidič musí jezdit na centimetry přesně nejen kolem značek, ale i kolem ostrůvků či svodidel. Je širší než jakákoliv běžná technika, která se v zimě na silnici vyskytuje," uzavírá Bulka.