Dalším rokem pak začíná fungovat jediná městská střední škola v kraji, která o žáky zatím nouzi nemá. Více v rozhovoru s ředitelem školy Zdeňkem PEČENKOU.

Po rozsáhlých rekonstrukcích nádvoří a samotné školy zde panuje opět čilý stavební ruch. Stavíte nové hřiště. Na co se mohou školáci těšit, co přesně nové hřiště dětem nabídne?
Skutečně je na celém pozemku školy rušno. Na místě původního škvárového hřiště vzniknou nové objekty. Bude tu hřiště s umělým povrchem na basketbal, tenis a další sporty. Vedle vznikne malé travnaté hřiště na fotbálek, které bude sloužit i pro děti mateřské školy a družiny jako plocha pro odpočinek a hry. Doposud nám chyběly dráhy pro atletické disciplíny. Naši žáci dosahují významných sportovních úspěchů, a proto si jistě zaslouží dráhu pro nácvik sprintů, doskočiště pro skok daleký i výseč pro nácvik vrhu koulí. Zajímavým doplňkem bude dráha kolem celé školy, kde budeme moct trénovat běhy na delší tratě, a věřím, že bude dobře využitelná i pro jízdu na koloběžkách nebo ´inlajnech´. K tomu všemu přibude i plocha na streetball a tabule pro výtvarné dovádění dětí.

Je známo, že o prázdninách nahrazují ve škole děti řemeslníci. Bylo tomu tak i u vás?
Ano, i za zdmi se horečně rekonstruovalo. Opravovali jsme podlahy, malovali jsme kuchyni i školní třídy, vyměňovali jsme osvětlení ve třídách za nové LED namísto blikajících a bzučících zářivek. V budově střední školy jsme opravili a zprovoznili další učebnu, kterou rozvíjející se střední škola využije. Do dalších tří učeben jsme doplnili interaktivní tabule a věříme, že se výuka s nimi stane pestřejší a zajímavější.

Škola oslavila v uplynulém roce významné výročí, 40 let založení. Jaké plány máte do budoucna? Na čem je podle vás potřeba zapracovat?
V současné době jsme a s novými sportovišti budeme jistě dobře vybavenou školou. Do budoucna se musíme zaměřit především na stabilizaci a rozvoj pedagogického sboru. Náš záběr je od mateřské školy po školu střední. Důležité je udržet celý početný a velmi různorodý kolektiv, abychom si vzájemně pomáhali a využívali zkušenosti, které se u nás nabízí. Na školeních i v médiích se dozvídáme, že základní škola dostatečně nepřipravuje pro školu střední. Na druhé straně je málo středních škol, které vycházejí ze vzdělávacích programů pro základní školy. U nás máme pedagogy, kteří mají zkušenosti z obou stupňů vzdělávání. Jen to ještě neumíme dostatečně ´prodat´. Také vztahy s našimi kolegy z partnerských firem, kde naši žáci vykonávají odborný výcvik, chceme upevňovat a rozvíjet. Sami se učíme a myslím, že to je pro školu to nejdůležitější – připravujeme přece děti pro rychle se rozvíjející a stále se učící společnost.

Máme za sebou první školní den. Poodhalte veřejnosti, co vše musí škola a samotní kantoři před zahájením nového školního roku připravit, co zabere nejvíce času a s čím se, jak se říká, nejvíce ´perete´?
Vím, učitelé mají dlouhou dovolenou a často nám ji lidé vytýkají. Jen říkám, že prázdniny mají děti. Již jsem uvedl, co vše jsme během prázdnin připravili. K tomu učitelé přestěhují lavice do tříd, protože děti zas trošku povyrostly, upraví výzdobu, aby se všem ve škole líbilo. Paní uklízečky poklidily po malování a opravách, ale učebnice, počítače a další technika i s pověstnými květinami do oken, to vše se dolaďuje v přípravném týdnu. Někteří žáci nám také ´zatopí´ při opravných zkouškách a my pak musíme podle jejich výsledků správně spočítat, jak nastavit nové třídy. Zkontrolujeme a upravíme rozplánování výuky na celý rok a řada učitelů také během prázdnin absolvovala různé kurzy, školení a letní školy pro učitele. Dnes je opravdu doba pohybu a my na to musíme reagovat. U nás v pohraničí je ještě stále nedostatek kvalifikovaných učitelů. Řešením je především stálá práce s lidmi. Například jen v naší škole si v loňském roce doplnilo nebo rozšířilo vzdělání pět zaměstnanců, další čtyři v tomto smyslu studují nebo se ke studiu chystají. Je to opravdu běh na dlouhou trať.

Pojďme se podívat i na středoškolskou výuku. Jak byste zhodnotil první dva roky fungování?
Jsme připraveni na třetí ročník. První nápor jsme zvládli. Je to složité. V současné době je opravdu nabídka studijních a učebních oborů široká a vycházejících žáků zatím nepřibývá. Na to se těšíme až tak za šest let. Krajské střední školy se předhánějí s nabídkou stipendií. My jsme škola především pro spolupráci se zaměstnavateli. Máme s místními podniky dobré zkušenosti. Chovají se k nám jako k opravdovým partnerům a žáci se v odborném výcviku přiučí hlavně tomu, jak to opravdu v zaměstnání funguje. Podařilo se nám získat učitele se zkušenostmi a hlavně učitele, pro které jsou žáci naše budoucnost, a ne pouhý ´materiál´. Skluz máme s budováním expozice hudebních nástrojů. Ještě nemůžeme vystavit vše, co je schováno v depozitáři, ale prohlédnout si již mohou zájemci upravený hudební sál a během prázdnin jsme měli otevřenou expozici o historii Nosticů v naší oblasti. V současné době ukazujeme, že i slabší žáci umějí vyrobit hezké a užitečné věci. Mechanici pomáhají s opravami, reprezentovali nás v krajském kole středoškolské odborné činnosti i ve sportu. A celkově mě velmi těší, že se žáci obou stupňů potkávají na chodbách a vzájemně se respektují.

Udrží se škola podle vás v Kraslicích a jaká je doposud spolupráce s místními firmami, kam učni dochází na praxi?
V novém prvním ročníku máme 30 žáků. Rezervu máme v získávání žáků do čtyřletých oborů. Na jejich úspěšnější oslovení se chceme zaměřit v tomto roce. S rozvíjející se firmou SAMETEX připravujeme otevření nového učebního oboru pro zpracování a výrobu textilu. Pokud bude mít naše škola takovou podporu a důvěru místních zaměstnavatelů, města Kraslice a veřejnosti jako dosud, není nutné se obávat. Věřím, že tomu napomůže i projekt zaměřený na rozvoj podnikání, který se žáky budeme v letošním roce realizovat.