Když mě ve svém bytě vítá loketský fotograf Lukáš Rumpík, ještě netuším, jak rychle lze přeměnit útulný byteček na profesionální ateliér. Stačí odklidit stůl, vytáhnout zpoza skříně barevná pozadí, natáhnout je na sloupky, nastavit deštník, připravit fotoaparát a začít. Tak jednoduše to však vypadá jen na papíře. Lukáš totiž dobře ví, jak důležitá je příprava, než se ve dveřích objeví modelka. Dnes za ním ale přišel redaktor a má v zásobě řadu zvědavých otázek. Téma je. Focení v ateliéru a nejnovější trendy.


Jaké byly vaše začátky, kdy jste poprvé držel v ruce fotoaparát?
Já jsem začal fotit už jako malý kluk, byl to můj velký koníček a dá se říci, že mi vydržel až do dospělosti. Děda mi tenkrát dal starou Flexaretu a mě to neuvěřitelně chytlo. To už je ale dávno, takových dvacet let. Začínal jsem s focením architektury, prostě co se namanulo. Pracovat s lidmi je ale daleko těžší, k tomu jsem se dostal až časem.


Co vás nejvíce bere a dělá z vás profesionála?
Baví mě reportáže, svatby, kulturní akce a samozřejmě také práce v ateliéru. Zabývám se focením ženských aktů, portrétů a stylem zvaného glamour. Beru to opravdu ze široka, zajímám se o fotografii jako takovou, navštěvuji karlovarský fotoklub a scházím se s lidmi, kteří této profesi hoví. Dá se říci, že tím žiji zcela naplno.


Zmínil jste ateliér a focení žen. Co si mají čtenáři představit pod pojmem glamour?
Je to v podstatě vystylizovaná fotka. Ve výsledku by měla být vyzývavá, zajímavá a modelku uvádět v tom nejlepším světle. Je to velice speciální styl.


Je o něj zájem?
Já bych řekl, že velký. Chodí sem jak mladší dívky okolo sedmnácti až devatenácti let, tak maminky, které už mají své děti a chtějí si udělat pěkný snímek.


Co k tomu táhne mladé slečny?
Chtějí se třeba prezentovat v různých hostesingových a modelingových agenturách. Bez kvalitních fotek by se jim to ale jen stěží povedlo. Hodně často také fotím dívky,které chtějí snímky do kalendáře pro svého přítele k Vánocům nebo k narozeninám.


Jaký je v současné době trend?
Dá se říci, že hodně upravená, retušovaná fotografie. Toho já moc velký příznivec nejsem. Ale pokud si to modelka vyžaduje a chce vypadat mnohem lépe, tak jsem schopný si s fotkou pohrát a v postprodukci ji upravit.


Jak dlouho takové focení v ateliéru trvá?
To je dobrá otázka. Někdo si může myslet, že to zabere pár minut, ale opak je pravdou. Minimální doba pro focení v ateliéru jsou tři hodiny. Bývá to ale i déle, třeba čtyři až pět hodin.


Je potřeba lidi vést, nebo prostě jen čekat na dobrý snímek?
Komunikace s modelkou je velice důležitá. Jsem schopný si je vést podle toho, jak by měla fotka vypadat. Poradím jim, jak mají stát, jak se tvářit a jakou udělat pózu. Všechno tohle už mám odkoukané od profesionálních modelek na molu. Také není na škodu, když si žena, ještě než přijde do ateliéru, promyslí, co by chtěla fotit. Může si na internetu vyhledat nějaké snímky a pak mi vysvětlit svoji konkrétní představu. Práce je tím pak mnohem jednodušší.


Máte vlastní internetové stránky?
To je v dnešní době nutnost, abych mohl prezentovat svoji tvorbu. Člověk se podívá a ví, co asi tak může očekávat.


Prezentujete se i jinak? Třeba na výstavách?
V letních měsících bude na karlovarské kolonádě výstava našeho fotoklubu. Takže tam se nějaké moje práce objeví. K tomu jsem navíc dostal nabídku vystavovat svoje snímky v chomutovské čajovně.


Číhá na fotografa také nějaké nebezpečí?
Obavu mívám spíše o foťák než o sebe. (smích) Při focení v KV Areně v Karlových Varech se mi jednou stalo, že laserová show na koncertě DJ Buriana popálila čip mého aparátu. A to je nenávratná škoda. Fotoaparát byl zcela na odpis. U starého přístroje se mi také stalo, že při silném dešti najednou přestal fungovat. Musel jsem ho vysušit, aby se znovu rozchodil. U nového foťáku bych to už ani neriskl, jelikož by už také nemusel vůbec pracovat.
Ještě horší než voda je písek na pláži. Zvláště pro zrcadlovky s výsuvnými a měnitelnými objektivy. Do nich se jemný písek dostane velice snadno.