Možná se za něj považoval i on sám. Nikdy podobnou štreku nešel. Chvíli to i vypadalo, že z plánů opravdu sejde. To když tragicky při autonehodě zahynul jeho kamarád, brácha, jak mu říkal Jiří Vysocký, který se s ním na treky vydával a měl jít i tentokrát. Nakonec ale navzdory bolavým nohám a chřipce stanul 2. července na Sněžce a pouť pro Michalku, která je mentálně a fyzicky postižená, mohla začít. Jiří Vysocký se totiž rozhodl, že cestou bude šířit příběh nemocné Michalky Kantorové ze Sokolova, a bude se tak snažit získávat na její účet penízky na její rehabilitace a další léčbu. „Mým cílem bylo nejen ujít těch zhruba 310 kilometrů, ale také nashromáždit na její účet 60 tisíc korun,“ říká a s nadšením v hlase i v očích vypravuje o svém čtrnáctidenním putování. „Dole byly pařáky, ale nahoře fičel vítr, pět stupňů ráno, odpoledne tak 10 až 12. Trochu jsem při balení podcenil oblečení,“ vzpomíná dnes už s úsměvem.

Před svou cestou založil facebookový profil Jdi a pomáhej, na který nejen umístil Michalčinu fotografii, odkaz na její stránky a číslo účtu, ale jeho prostřednictvím vlastně mohli sledující cestovat s ním.

Umisťoval tam fotografie, pravidelná videa, referoval o svých každodenních zážitcích. Počet sledujících rostl každým dnem a byli nejen z Čech, dokonce až z Austrálie, Německa, Polska, Rakouska či z Ameriky. „Šel jsem si svou pohádku, i s kouzelnými babičkami, které jsem cestou potkával. První dva dny jsem se snažil jít 24 až 26 kilometrů denně, i když jsem měl spočítáno, že by mi stačilo dvacet a půl. Když jsem měl ušlápnuto, mohl jsem se cestou zdržet tam, kde se mi líbilo,“ vyprávěl.

Plakátek s Michalkou a logem Jdi a pomáhej na krosně mu pak pomáhal v konverzaci s lidmi. Poslouchali a pomohli. Dobili mu telefon, nechali ho vysprchovat, přespat, v jedné hospodě ho vybavili řízky na cestu, a ještě přispěli na Michalčin účet s komentářem: „Šel a pomáhal“. Zažil neuvěřitelné příběhy, potkal se se spoustou zajímavých lidí, prožil, jak říká, několikrát dejavue. „Spal jsem většinou pod širákem nebo pod plachtou. Jednou ale třeba i na hřišti, kam mě pustil pán, kterého jsem poznal v hospodě. Jednou nás u sebe v krámku nechala přespat úžasná dáma. Celou noc jsem tam hrál na nástroje, které byly v obchůdku,“ vyprávěl s nadšením. Po cestě se přidávali kamarádi, dorazila i Michalka. Někdy ho ale napadaly i myšlenky, že cestu vzdá. „Přišly krize. Ale vždycky se pak objevilo něco, co mě nastartovalo,“ řekl.

Profil Jdi a pomáhej funguje dál. Jeden cíl Jiří splnil, došel do cíle. Do těch 60 tisíc ale ještě pár korun zbývá vybrat. A Michalka zůstane tváří profilu i nadále, i když se třeba vydá na jinou cestu a bude pomáhat zas někomu jinému. „Určitě chci pokračovat v tomhle stylu života. Dělat, co mě napadne. Naplňuje mě, když můžu lidi rozzářit,“ dodal na závěr vyprávění.

Pohádková cesta pro Michalku skončí oficiálně v sobotu 3. srpna v ostrovské Žabičce, kde bude Michalčině mamince předán dárkový poukaz s částkou, kterou pro ni Jiří Vysocký svou cestou získal. A nejenom cestou, peníze chodí dál, přispěli třeba i Jiřího kolegové z práce, nebo Ski Klínovec a řada dalších dobrovolníků.