Do tajů počasí nechal redaktory Deníku nakouknout meteorolog Rudolf Kovařík ze Šindelové na Sokolovsku. Pozorování počasí se věnuje už přes třicet let a je spolupracovníkem plzeňského hydrometeorologického ústavu, kterému ze speciální klimatologické stanice odesílá důležitá data.

Stanici má soukromý truhlář na zahradě hned vedle svého domu. Místo záhonů je tu řada přístrojů, například na měření srážek, rychlosti větru nebo teploměry. Když k němu přijde zákazník, odchází i s jistou předpovědí.

Stanici začínáme obsluhovat po šesté hodině ranní, tak aby všechna data měl hydrometeorologický ústav o hodinu později k dispozici. Zapisujeme hodnoty do klimatologického hlášení. Stanice je ale jinak plně automatizovaná a k ústavu on–line připojená, přičemž data odesílá každých deset minut. „Dnes zatím nic zvláštního,“ hlásí ráno meteorolog. Minimální teplota je jen lehce pod nulou. To ve čtvrtek bylo ráno minus devět, a to už je podle Kovaříka zajímavé. Vše si píše do svých statistik, ze kterých každý den čerpá. Stanice nabízí zajímavé hodnoty už proto, že leží ve specifickém údolí, kam se slévá vzduch z dalších dvou údolí. Proto i v létě tu naměří mrazy.

Během kontroly všech přístrojů dokáže Rudolf Kovařík o počasí neustále mluvit. Zajímá se o něj už od dětství. Chtěl jednoduše zjistit, proč je jednou horko a podruhé zima. „Počasí nikdy neporučíme, ale lze s přesností předvídat jeho vývoj,“ říká. Když si měl v dětství za vysvědčení vybrat pingpongový stůl, nebo barometr, vybral si právě barometr. Jeho stanice patří mezi ojedinělá zařízení. Ročně ji navštíví stovky zvědavců. „Rád si s nimi o meteorologii a všem, co s ní souvisí, povídám. Je to můj velký koníček.“ Pokud v ruce nedrží hoblík nebo jiný truhlářský nástroj, obíhá po zahradě kolem přístrojů a zaznamenává všechny údaje. Takřka neví, co jsou to dovolené, aby nepřišel o data. Když už vyrazí, tak jen na pár dní. Zaskočí za něj proškolená maminka nebo kamarád.

A jak vlastně stanice v Šindelové vypadá? Tak například na zábradlí balkonu je připevněná slunoměrná koule. Za domem stojí automatický srážkoměr s topným tělesem uvnitř, aby roztavilo sníh. Nechybí ani desetimetrový stožár s měřičem rychlosti a směru větru. Několik teploměrů měří denní i noční teploty. Údaje ze stanice přitom využívá celá řada institucí. Jsou mezi nimi třeba silničáři nebo hydrologové. Například jednou se do kraje řítila silná bouřka. Kovařík rychle zavolal na letiště do Karlových Varů, které díky tomu nedovolilo vzlétnout malému letadlu. Pilotovi tak zřejmě zachránil život.
Kovařík vyráží i do terénu. Podívat se například jdeme, jaká je hladina vody v řece. Když se vrátíme, koukáme na záběry z kamery, která sleduje oblačnost. Poté už jdeme do dílny, kde vyrábí meteorolog nábytek. „Tak zase zítra vše nanovo,“ usmívá se spokojeně.

Nutno dodat, že Rudolf Kovařík je absolutním nadšencem. Hodiny jsem poslouchal zajímavosti o přírodě a zcela jistě mohu říct, že ani po jeho školení bych si na obsluhu tolika speciálních přístrojů netroufl.