Vulgarity na stadionech? Byly, jsou, a co bude fotbal fotbalem, vždycky nějaké budou. O tom není sporu. Jde jen o to, aby jich bylo co nejméně a v co možná nejmenším rozsahu. Své neduhy však fotbal, nejrozšířenější a nejpopulárnější sport číslo jedna, určitě má. A ne malé.

Stadiony nebo i malá venkovská hřiště na Sokolovsku, kde se hrají převážně nižší fotbalové soutěže od krajského přeboru níže, samozřejmě nelze srovnávat s ligovými ´kotli´, kde je nesrovnatelně větší návštěvnost, takže i mnohem větší riziko a pravděpodobnost výskytu různých nepřístojností.

„Fotbal má mít atmosféru, jdu se tam pobavit. Zaplatím si vstupné, a tak si tam mohu i zakřičet. Někdy i pěkně od plic,“ řekl jeden z početnější skupiny diváků, který nechtěl být jmenován a který za víkend navštíví i několik fotbalových zápasů na Sokolovsku, druholigovým Baníkem počínaje a krajským nebo okresním přeborem konče. „Občas mě něco vytočí, to je fakt. Dál než k pískotu a nadávkám bych ale nikdy nezašel,“ dodal fotbalový patriot.„Nejsem vůbec vyznavačem hrubostí nebo násilí na stadionech. Nechápu a odsuzuji to. Jdu se na fotbal podívat a pobavit, a taky zafandit našim borcům,“ poznamenal další z pravidelných návštěvníků a fanoušků druholigového Baníku Sokolov, Luboš Brabenec ze Sokolova.
Nedaleko stojící maminka jednoho z malých sokolovských fotbalových žáčků k otázce bezpečnosti na stadionech také ráda připojila svůj názor. „Na rizikové zápasy některých ligových klubů bych měla strach jít. Tam by náš kluk asi viděl a vyslechl věci, které jinak nevidí a neslyší. Tady v Sokolově, kde náš chlapec hraje, chodíme ale bez obav na všechny zápasy,“ prohlásila.

Přímo děsivý a odstrašující příklad hodně hrubého kalibru mohli diváci vidět v nedávném, téměř hororovém televizním přenosu z derby pražských ´S´, kde neurvalé řádění rowdies neznalo žádných mezí. Vytrhané sedačky létaly vzduchem, poničené a zdemolované sektory strahovského stadionu, zranění několika osob.

To byl výsledek zběsilého pekelného řádění rádoby fanoušků obou týmů či spíše primitivů, kteří takovýmto jednáním svým klubům samozřejmě více škodí, než prospívají. Tady už vulgarismus tvrdého jádra přerostl v nenávist, bezohledný a ničivý vandalismus, který nemá se sportem a slušným fanděním absolutně nic společného. Na Strahově to v tu chvíli vypadalo jako na válečném bojišti.

Takové nebo podobné výstřelky se na fotbalových hřištích Sokolovska samozřejmě a naštěstí nedějí, byť i na nich dojde čas od času k nějakým drobným prohřeškům a výstřelkům. I když mnohdy také vzplanou vášně a emoce, vše je v normě a běžných mezích.

A co vlastně vede některé nesoudné diváky k jejich nevhodnému a někdy až neurvalému chování na stadionech? Přehnaná rivalita, neúcta k soupeři i jeho příznivcům, mnohdy až nezdravá nevraživost. Na hřištích našeho okresu jsou nevhodnosti a vulgarity spíše vzácnou výjimkou. A tak by to mělo zůstat i nadále. Vždyť fotbal vždycky byl a má být především dobrou zábavou širokých vrstev lidí.

A co dodat závěrem? V době, kdy se právě rozehrává jarní část sezony i v nižších soutěžích, snad jen dovětek a apel: Fotbalový příznivče, fandi, ale zůstaň člověkem.

J. Mihalík