Vodicího psa dostal k sobě na konci dubna a od té doby si na sebe zvykají. Vydávají se do města, kde se jasně ukazuje, že Dorinka má za sebou kvalitní výcvik.

„Kde je komunikace přerušená, tak zastaví a čeká na můj povel, aby přešla. Dokáže také vyhledávat přechody pro chodce, autobusové zastávky, nebo mě vyvede z parkoviště. Pak samozřejmě následuje odměna. Dávám jí piškot či různé psí pamlsky,“ pověděl Krajčovič. Takto vycvičené zvíře reaguje na přesné povely. A pomáhat dokáže i v bytě. „Nosí mi pantofle a předměty, které mi spadnou, třeba kapesník nebo vodítko,“ upřesnil. Pro Krajčoviče Dorinku vytrénovali v pražském středisku výcviku vodicích psů (SVVP). „Předtím jsem si ještě vyzkoušel pět dalších. Tato mi však nejvíce vyhovovala, jelikož je klidnější povahy. Na ulici ji mají tendenci napadat různí psi, ale ona si jich nevšímá. Ani neprojevuje žádné známky agrese,“ zmínil Krajčovič. Sám kynologii provozoval třicet let, takže psům rozumí. „Tady je rozhodující důslednost. Když ji odložím v čekárně nebo restauraci, tak se musí umět chovat slušně a netečně. Při mém povelu čekej by ji tak jiní lidé neměli hladit a jinak rozptylovat,“ doplnil.

Celý výcvik a pořízení psa hradil stát. Částka přesáhla dvě stě tisíc korun. „Moc děkuji odboru sociálních věcí sokolovského městského úřadu, že moji žádost o psa tak velice rychle vyřídili,“ řekl vděčně Krajčovič.

Labradorský retrívr je vodicí pes číslo jedna. Do jednoho roku trvá jeho výchova a pak následuje výcvik - obvykle zabere sedm až osm měsíců. „Nejdůležitější věcí je, aby tento pes dokázal bezpečně vést nevidomého člověka. Zvíře se také musí v této roli cítit pohodlně a dobrý pocit z něho by měl mít i jeho pán,“ zdůraznila ředitelka SVVP Hana Jansenovcová.