Člen Sportovního klubu policie Unitop karate Sokolov a hlavní trenér Okinawa Goju–Ryu Karate a Kobudu Jiří Jirásek se jako jediný z České republiky nominoval a odcestoval v srpnu na japonský ostrov Okinawa, kde se utkal jako člen české reprezentace s nejlepšími karatisty světa na světovém poháru. Ten je význačný tím, že se koná jednou za čtyři roky a účastní se ho jen ti nejlepší karatisté.

Jak probíhala cesta do tak vzdálené země, na tak velikou sportovní akci, jako je světový pohár v karate?
„Cesta to byla velice náročná, ale hlavně dlouhá. Naštěstí jsem letěl společně se slovenskou reprezentací a svým učitelem. Odlétali jsme z Vídně v sedm hodin ráno přes Frankfurt do čínské Shanghaie, kde bylo mezipřistání. Odtud byl odlet druhý den v 9 hodin ráno. Do hlavního města Naha prefektury Okinawa jsme přiletěli v 10.30 místního času.“

Světový pohár měl slavnostní zahájení až pět dní poté, co jste do Japonska dorazil. Co jste na ostrově dělal?
„Jak jsem již říkal, odcestoval jsem společně se slovenskou reprezentací a svým učitelem, který byl na Okinawě již několikrát na studijním pobytu. A jelikož již ví, co je na ostrově k vidění, udělal nám do té doby takovou malou exkurzi, která byla prokládána cvičením a přípravou na samotný světový pohár. Měli jsme například možnost vidět starou japonskou pevnost a dále jsme navštívili i původní vesnici, kde jsme viděli například původní výrobce skla.“

Takže samotný pobyt nebyl vyloženě zaměřen jen na neustálé drilování a přípravu na světový pohár?
„Kdepak, jelikož Okinawa je jen malý ostrov a je to takový symbol karate, tak bylo moc fajn vidět všechnu tu krásu, co ostrov nabízí. Samotnou přípravu a neustálý trénink na světový pohár jsem podstoupil již před návštěvou tohoto krásného ostrova. Ta příprava není jen o tom, že propotíte spousty kimon, ale je i o odpočinku, který mi právě tato návštěva poskytla.“

Jak vypadal samotný vrchol vaší návštěvy, tedy světový pohár?
„V naší seniorské kategorii bylo 112 závodníků, takže konkurence byla opravdu obrovská. Pro svůj první souboj jsem měl nalosovaného borce z Filipín, kdy tohoto jsem porazil 5:2. Ve druhém kole mi byl za soupeře přiřknut borec z Argentiny, kterého jsem pokořil stejným výsledkem. Do dalšího kola jsem postupoval jako vítěz svého pavouka a o vítězství ve skupině se mělo rozhodnout v souboji mezi mnou a borcem z Japonska. I přes mé velké snažení jsem prohrál těsně 4:3. Samotná prohra mě moc netrápila, jelikož jsem věděl, že největší souboj, který na Okinawě podstoupím, budou mé zkoušky na 5th Dan.“

Jak zkoušky dopadly? Vy jste ale nečekal, že je budete dělat?
„To jsem se dozvěděl od mistrů až na Okinawě. Poté, co mé cvičení sledovali na mezinárodním soustředění na Slovensku a dále pak při samotných trénincích a přípravě na Okinawě, tak mi nabídli, že pokud budu chtít, tak mé snažení otestují při zkouškách na 5th Dan. Takovou poctu jsem samozřejmě neodmítl. 5th Dan jsem nakonec získal. Obdržel jsem ručně psaný certifikát, který mou zkoušku stvrzuje.“

Byla po zkouškách nějaká oslava?
„Taková malá oslava se opravdu konala druhý den po zkouškách. Byla to taková slavnostní party naší Okinawské federace akobuda, kde jsme měli poctu, že Česká republika společně s Uruguayí, Kanadou, Španělskem a Ruskem byla přijata mezi členy této federace. Je to pro Českou republiku důležitý okamžik, který nás zároveň zavazuje k další práci a propagaci naší školy karate a kobuda.“

Jak byste shrnul vaši návštěvu Japonska?
„Byla velmi úspěšná. To, že jsem nevyhrál na světovém poháru, tolik nebolí. Ba naopak, získal jsem totiž mnoho nových zážitků a zkušeností, které mohu předat svým žákům na trénincích, které nám již od začátku školního roku znovu začínají. (káv)