Po téměř dvouměsíčním volnu se v tomto týdnu vrací za katedry učitelé na Sokolovsku. Čeká je další desetiměsíční maraton. Své o tom ví i učitelka Lucie Žippaiová ze Sokolova, která vyučuje v Základní škole v Lokti. Dnes je to zároveň dvacet let, kdy poprvé vzala do ruky třídní knihu jako učitelka.
Učitelé se do školy vrací týden před zahájením nového školního roku. Co všechno vás v tomto týdnu čeká? Jaké máte úkoly?
Ráno vždy začínáme poradou, při které se dozvíme, co nás v letošním školním roce čeká. Během těchto čtyř dnů pak absolvujeme několik školení. Připravit musíme také třídy, které pro žáky vyzdobíme, a odborné učebny. Na pořadu dne jsou navíc opravné zkoušky žáků. Zbylý čas pak strávíme nad přípravou tématických plánů a pomůcek na školní rok.
Nemůžu se nezeptat. Co se kantorovi honí hlavou, když se podívá do kalendáře a vidí tam opět datum 1. září?
(smích) Diplomaticky řečeno – desetiměsíční maraton plný práce, povinností a snad i něčeho pěkného.
Jaká je podle vašich zkušeností dnešní mládež?
Je pochopitelně jiná než třeba před dvaceti lety. Je to poměrně složitá otázka, protože nelze všechny děti strkat do stejného pytle. Musím ale přiznat, že v dnešní době je mnohem složitější děti motivovat. Chtějí mít vzdělání, ale na druhou stranu pro to nechtějí tolik udělat. Jsou ale mezi nimi i tací, u kterých si jejich snažení vážím.
Řada lidí říká, že kantořina je dobrý job, protože jste v práci v roce deset měsíců a v létě máte dva měsíce volno. Jak tyto argumenty vnímáte?
Myslím, že lidé, kteří si toto myslí, by si měli práci učitele vyzkoušet. Pak by zjistili, o čem je řeč. Možná se to nezdá, ale učitelé jsou ve velkém tlaku. Nejde jen o vyučování. Každým rokem přibývá třeba i papírování. Navíc si nemůžete dovolenou vybrat například během roku a chvíli si odpočinout.
