Naučit se před zaměstnavatelem odprezentovat co možná nejlépe měli zájemci příležitost na Burze pracovních příležitostí, která se v úterý 10. února konala ve sportovní hale sokolovské ISŠTE.

„Na burze se sešlo osmadvacet zaměstnavatelů z regionu. Kromě prezentačních stánků a přednášek měli zájemci možnost navštívit také workshopy s odborníky, kde se mohli dozvědět konkrétní tipy a rady k sepsání životopisu, absolvování pohovoru, ale třeba také k výběru toho pravého zaměstnání," uvedla projektová manažerka burzy Lenka Bílková.

Jednou z odborných konzultantek je i Vanda Šmolíková, specialistka na personalistiku. Sepsání správného životopisu a příprava na pohovor podle ní rozhodně nejsou záležitostí na pět minut. „Studentům, kteří se brzy budou muset rozhodovat o své první profesi, vždy radíme, aby se pořádně zamysleli, co a proč vůbec chtějí dělat a na jakou pozici se chystají hlásit. Od toho se odvíjí následný úspěch," vysvětluje Šmolíková. Životopis by se podle ní měl vždy upravit na míru dané pozici. „Neznamená to, že si uchazeč do životopisu něco vylže nebo vybájí. Ale může zdůraznit zkušenosti, které v dané práci upotřebí, a naopak vypustit ty, které nejsou vůbec relevantní. V životopise třeba vůbec nemusí být informace o rodinném stavu nebo sáhodlouhé rozepisování o koníčcích. Nepatří tam ani klišé o spolehlivosti a flexibilitě… To si dnes do životopisu píše každý, ale doopravdy to zaměstnavateli o vás nic neřekne," upozorňuje Šmolíková.

Mnoho lidí podle ní také neví, že se informace v životopisu řadí chronologicky – ovšem na prvním místě mají být vždy ty nejaktuálnější. „Nemá smysl podrobně popisovat třeba 20 let starou pracovní zkušenost. Stačí krátká zmínka," říká odbornice s tím, že ideálně by měl životopis mít jen jednu stránku. Zaujmout může třeba i originálním grafickým zpracováním.

V případě pohovoru jde snadno na internetu najít nejčastější otázky personalistů. „Na ty je třeba se dopředu připravit. Zároveň je dobré si zjistit něco o firmě a připravit si vlastní otázky. Nejhorší je, když člověk neví, na co se zeptat," doplňuje Šmolíková. Na co naopak uchazeč nemusí odpovídat, jsou otázky na rodinu, rodinný stav a podobně. „Tyto otázky by u pohovoru neměly vůbec padnout. Pokud se tak stane, uchazeč se má právo ohradit. Záleží ale na něm," uzavřela odbornice.