Zvládnout péči o klienty a současně náročnou přestavbu objektu. To byl úkol, se kterým se o prázdninách museli vypořádat zaměstnanci Denního stacionáře pro mentálně postižené v Chodově. Výzva byla o to náročnější, že zařízení bylo celé dva měsíce otevřené. A to vůbec poprvé. Dříve býval provoz částečně omezený.

„Letos jsme pracovali i přes léto. Ze 36 klientů jich docházela tak jedna třetina. Zavřít na dobu rekonstrukce jsme si prostě dovolit nemohli,“ vysvětlila vedoucí stacionáře Věra Bráborcová.
„Čilý pracovní ruch nikomu nevadil. Naopak. Klientům jsme alespoň mohli ukázat, co dělá zedník, malíř a jaké používají nářadí. Prostě jsme to brali jako takové zajímavé letní zpestření,“ poznamenala s tím, že narušení do života Mateřídoušky zvládli klienti na výbornou.
„Ani jednou se nestalo, že by někdo z našich svěřenců byl pracemi nějak rozrušený,“ zdůraznila.

Aby provoz stacionáře byl možný i během rekonstrukce, musely být práce rozdělené na etapy. „Nejdříve byla na řadě přístavba a pak vnitřní úpravy. Mezi tím jsme se různě přesouvali a postupně uklízeli hotové prostory. My jsme vyhověli řemeslníkům a následně oni zase nám. Jinak to na stavbě ani nejde,“ zažertovala vedoucí.

Podle Bráborcové se na konečný výsledek všichni moc těší. „Také rodiče klientů se několikrát přišli podívat, jak práce pokračují. Jsou zvědaví, co nového zde bude. Někteří zase prohlásili, že se zastaví, až bude vše hotové,“ zmínila vedoucí.

Chodovský stacionář založili v roce 1990 nespokojení rodiče, kteří pro své děti s mentálním postižením hledali vhodný typ sociální služby.
„Na počátku devadesátých let minulého století převažovala v republice celoroční ústavní péče, která často vedla k sociální izolaci jedinců. Denní stacionář ale svou dlouholetou činností prakticky dokázal, že každý člověk bez ohledu na závažnost a míru postižení může a má žít ve své rodině,“ připomenula poslání Mateřídoušky Bráborcová.