Redakce Sokolovského deníku se rozhodla podpořit činnost Denního stacionáře Mateřídouška v Chodově. Zařadila ho do projektu Charita, jenž je založený na solidaritě čtenářů. Postup je prostý - dopisovatelé se dobrovolně zříkají honorářů a nechávají je posílat na zvláštní účet, který později celý připadne právě vybranému stacionáři. A jak na dobročinné gesto reaguje vedoucí Mateřídoušky Věra Bráborcová?

Obyvatelé Chodova Mateřídoušku dobře znají. Můžete ji stručně představit i našim čtenářům?

V roce 1990 založili denní stacionář Mateřídoušku nespokojení rodiče, kteří hledali pro své děti s mentálním postižením vhodný typ sociální služby. Na počátku devadesátých let minulého století převažovala celoroční ústavní péče, která často vedla k sociální izolace jedinců s mentálním postižením. Denní stacionář svou dlouholetou činností prakticky dokázal, že každý člověk bez ohledu na závažnost a míru postižení může a má žít ve své rodině.

A jaká je současnost?

V současnosti denní stacionář nabízí své služby 35 klientům bez ohledu na věk a stupeň mentálního či tělesného postižení. Stacionář je sociálním zařízením OÚSS Sokolov, jehož zřizovatel je Karlovarský kraj. Hlavním cílem je integrace každého klienta v rámci jeho osobních možností do běžného života společnosti. Proto se můžete s klienty stacionáře potkat na mnoha místech a při různých společenských událostech.

A dále?

Návštěvy divadel, výstav, filmových představení, pizzerií, restaurací, cukráren, knihoven i výstav jsou samozřejmostí. Výlety, plesy, veřejná vystoupení téměř životní nutností. Přidáme-li k tomu ještě vlastní časopis Porozumění, který je sestavován z příspěvků klientů, lze tušit, že život v Mateřídoušce je opravdu pestrý. A nemyslete si, že Mateřídouška si jen hraje a skotačí. Každý z klientů má svůj vlastní individuálně vzdělávací plán. Všichni dospělí klienti jsou zařazeni do programu celoživotního vzdělávání. V Mateřídoušce se zkrátka nikdy nekončí.

A co budoucnost? Jaké máte plány?

S rozšiřujícími se službami a počtem klientů nám začíná být malá budova stacionáře. V létě se chystá veliké přistavování, neboť se nám podařilo, díky panu poslanci Lubomíru Sukovi, získat ze státního rozpočtu dotaci na investice. Ty pokryjí vlastní přístavbu a zařízení nové třídy. Dílny a rehabilitace zůstanou na nás. Proto šetříme prostředky, které na podzim tohoto roku věnujeme na vybavení nově přistavené části stacionáře.

Co byste vzkázala lidem, kteří se rozhodnou svým příspěvkem podpořit projekt Charita?

Hranice mezi schopností pomáhat a potřebou pomoc přijímat je velmi křehká. Kdo z nás ví, zda-li se zítra nestane klientem nějakého sociálního zařízení. Míra solidarity vždy odráží úroveň společnosti a my se přeci považujeme za společnost moderní a vyspělou, ve které je vzájemná pomoc samozřejmostí o které se příliš nemluví, ale která se prostě vykonává. Na závěr bych chtěla říci, že všem čtenářům moc děkujeme.