Pro sokolovské muzeum doslova poklad. To všechno skrývala bedna, kterou muzeu přivezl poctivý nálezce. „Mohl jsem si to nechat. Leželo by to na půdě a bylo by to k ničemu. Takhle to má větší cenu, když se to odevzdá do muzea a lidi se na to můžou podívat,“ je přesvědčený hledač kovů, který bednu při jedné ze svých víkendových výprav našel.

„Chodím se s detektorem kovů projít každý víkend, je to můj koníček,“ přiblížil nálezce. A mezi Sokolovem a Starým Sedlem mezi stromy, v hloubce přibližně 40 až 50 centimetrů našel zmíněnou bednu. Ředitel muzea jí pracovně říká sudetská bedna, protože věci, které ukrývala, patřily dvěma sudetským rodinám. Ty si je nejspíše ukryly v době, kdy šly po 2. světové válce do odsunu. Jak poznamenal nálezce, na to, že byly věci více než 70 let v zemi, byly velmi zachovalé.

„Pro muzeum má tento nález velkou historickou hodnotu,“ potvrdil ředitel Muzea Sokolov Michael Rund. „Z dokumentů vyplývá, že šlo o dvě rodiny. Heinlových ze Starého Sedla a Denglerových z Královského Poříčí,“ uvedl.

Jednotlivé předměty z bedny bude nyní muzeum dokumentovat a zkoumat. Navíc se snaží i pátrat po osudech i potomcích daných rodin. „Dá se konkrétně vystopovat osud syna Josefa Heinla, narozeného v roce 1920, který zemřel v roce 1943 někde jižně od Leningradu jako voják wehrmachtu,“ přiblížil ředitel Rund. „Co je pro nás zajímavé, jsou i fotky z 1. světové války a konkrétně i ze zajateckého tábora v Jindřichovicích,“ pokračoval. I pátrání po potomcích je podle jeho slov částečně úspěšné. Ozval se už někdo z rodiny Denglerových a známi jsou už i příbuzní Heinlových. Historikové teď ještě zapátrají v matrikách, práce je před nimi hodně. „Bylo by hezké, kdyby se potomky podařilo vypátrat. Aby věděli, odkud pochází. Třeba nemají fotky babičky, dědy a byli by za ně rádi,“ myslí si i sám nálezce.

Muzeum má s nálezem své záměry, určitě se s ním bude moci seznámit i veřejnost. Zatím je obsah bedny vyložen v Galerii Davida Friedmanna a je možné ho po domluvě s ředitelem muzea i vidět.