Je léto, doba dovolených a školních prázdnin, doba rekreace a výletů, a tak byste si mohli udělat čas a vydat se do Jindřichovic prohlédnout si památník bývalého tábora smrti.
Dnešní Jindřichovice na úpatí Krušných hor se do roku 1918 nazývaly Heinrichsgrün. Své jméno změnily, když byly vráceny českému lidu a jeho jazyku. V letech 1915 – 1918 se na mokrých a močálovitých lukách asi 2 km západně od této obce v nížině rozkládal jeden ze tří největších rakousko– uherských zajateckých táborů pro Srby. Bylo v něm vězněno 40 000 srbských a jistý počet ruských válečných zajatců a civilních osob internovaných v Srbsku. O tomto táboře výmluvně hovoří i verše bývalého vynikajícího sokolovského učitele a historika Václava Němce:

Jindřichovice

Podél silnice louka a pak les.
Jindřichovice.
Vzpomínka jak rez.
U potůčku sad, pažit s hejnem hus.
Ti, co měli hlad, mřeli.
Srb a Rus.
Nad vsí jako strop hvězdná paleta.
Válka a z ní – hrob.
Budiž prokleta!

Budování zajateckého tábora

Po nemnohých prohlídkách komisí vedenou generálem Raudnitzem bylo rozhodnuto na začátku června 1915 zřídit tábor válečných zajatců v prostoru mezi tehdejším hostincem „Maut“ (Mýto), oborou a Kernbergem na jedné straně a lesní cestou „Hofbusch“ na druhé straně. Brzy nato bylo zřízeno válečné stavební oddělení a již 17. června zde začali první zajatci – Rusové – s budováním příkopu pro vodovodní vedení.
Dne 13. července byly ve škole zabrány 4 učebny a změněny v kanceláře táborové evidence. Ve škole bylo 6 kanceláří. Ta v učebně 4. třídy patřila veliteli tábora a jeho pobočníkovi. Byli to plukovník Franz Lazer a nadporučík Franz Hussak. V dalších dnech byl do školy zaveden telefon, který spojoval táborové velitelství s poštovním úřadem. Později byla do budovy školy umístěna vojenská pokladna a také strážnice.
Dne 25. října byly vojenské kanceláře přestěhovány do nově vybudovaných baráků vpravo od vstupu do tábora. Během měsíce října bylo vybudováno dvoje vodovodní vedení pro tábor. Jedním přitékalo do rezervoáru u císařské silnice zvané „Langenwalde“ 8 litrů za vteřinu, druhým do hlavního rezervoáru (nynější mauzoleum) s čerpacím zařízením v Leitentalu 12 litrů za vteřinu.

Podle plánů tábora, navržených technickým poradcem Ing. Košalem, se dělil tábor na:
1. obytné baráky, bylo jich 100 ve čtyřech skupinách,
2. centrální uprchlické zařízení s umývárnou, prádelnou a skladem,
3. oddělení pro zajaté důstojníky, bylo to 5 velkých baráků, a jedno oddělení pro vzpurné důstojníky,
4. infekční oddělení s 12 sanitárními baráky a s jedním nouzovým barákem,
5. oddělení pro lehce nemocné, bylo to 14 baráků, každý se sprchou, kuchyní a prádelnou,
6. sprchárny a prádelny, byly to dva baráky se zařízením pro sanitární personál,
7. pekárenské oddělení, které se skládalo ze 2 pekáren, ze 4 přináležejících skladů, pekárenské kanceláře a 3 sklepů na brambory,
8. strážní skupina měla 14 obytných baráků, 1 sprchárna s umývárnou, 1 kantýna a 1 sklad,
9. šest baráků s posuvnou střechou a 1 kuchyně,
10. sedm baráků pro důstojníky, kanceláře, důstojnická stravovna, kuchyně, stáj, poštovní úřad, 1 barák pro nižší důstojníky,
11. detašovaná strážnice měla 2 obytné baráky, důstojnický barák, kuchyně, všechny strážní baráky se strážními věžemi, vše telefonicky propojeno,
12. čtyři sklady slámy a 1 kaple.

Nejvyšší stav v zajateckém táboře byl 28 000 lidí, dále zde byli vlastní důstojníci s lékaři, lékárníky a feldkuráty, celkem asi 40 osob kromě strážných.

Srbský hřbitov v období 2. světové války

I v období 2. světové války se na neohraničené hřbitovní pole srbského hřbitova pochovávalo. Podle náčrtku Sboru národní bezpečnosti, velitelství stanice Jindřichovice ze dne 24. června 1949, který vypracoval strážmistr Tošovský, je zde evidováno celkem 8 hrobů:

1 – pravděpodobně pohřben příslušník SSSR Bodzenko Nikolaj Olt, narozen 15.6.1913, zemřel 7.10.1943
2 – pravděpodobně pohřben příslušník SSSR Lazarev Pavel Vasiljevič, narozen 28.8.1914, zemřel 27.12.1943
3 – pravděpodobně pohřben nadporučík Rudé armády
4 – pravděpodobně pohřbeni dva vojíni Rudé armády
5 – pravděpodobně pohřben polský příslušník Vladimír Mareszko
6 – pravděpodobně pohřben francouzský vojín, zajatec
7 – pravděpodobně pohřben vojín německé armády, na dřevěném kříži je napsáno: narozen 29.6.1905, zemřel 19.3.1945. Údajně se jednalo o dezertéra z německé armády, který byl 10.3.1945 pověšen pro výstrahu na stromě za obcí směrem ke Kraslicím
8 – pravděpodobně pohřbeny 4 ženy neznámé národnosti, ubité při pochodu hladu v roce 1945.

Jiří Korel, kronikář Jindřichovic