Zaniklá porcelánka v Lokti dál pokračuje ve své tradici, tentokrát ale ze vzpomínek. Minulý týden oslavila loketská porcelánka 200 let od svého založení, lidé z Lokte i okolí zavzpomínali na její bohatou historii.

Přednáška Vladimíra Vlasáka na konci minulého týdne připomněla, jak hluboká byla tradice výroby porcelánu a jak významné jméno městu přinesla. Zprvu nenápadná porcelánka během pár let zaměstnávala kolem 200 lidí. Ke konci feudální éry si tento podnik dokonce vydobyl nejvýznamnější postavení v ekonomické struktuře Lokte.


„V roce 1809 musela habsburská monarchie takzvaným vídeňským mírem postoupit Bavorsku území s ložisky kaolinu. Vídeňská porcelánka Karla Haidingera našla nové působiště s vhodnými surovinovými zdroji právě v Lokti. Pro původně zamýšlenou filiálku porcelánky ve Vídni získala potřebný domovní a územní majetek na území Lokte v roce 1811. Zřízení nakonec zcela samostatné porcelánky bylo povoleno bratrům Eugenovi a Rudolfovi Haidingerovým 13. července 1815," přiblížil lidem historik Vladimír Vlasák. Koncem 19. století ale přišla do města konkurence.
Během krátké doby vznikly další dvě továrny na výrobu porcelánu.


Období to bylo přínosné hlavně pro obyvatele Lokte a okolí, přineslo totiž do města práci.
To trvalo až do roku 2006, kdy výroba porcelánu definitivně v Lokti skončila, dodnes ale lidé na továrnu vzpomínají. „Učila jsem se na keramické škole ve Staré Roli a tenkrát byla loketská továrna jedním z prvních míst, kam jsem se šla podívat na výrobu porcelánu. Prošla jsem porcelánku v Loučkách i v Chodově a výroba byla všude podobná, nicméně loketská porcelánka měla své kouzlo. Je škoda, že doba přinesla tak velký úpadek v oblasti výroby porcelánu, tu práci jsem dělala ráda, sama jsem ale nakonec změnila obor, neuživila bych se," říká Kristýna Fišerová.