Co je tramping?

Naučný Slovník ČSAV, rok 1956: „Tramping je reakční hnutí, které pod záminkou falešné romantiky odvádí mládež do přírody, pryč od revolučního boje.“
Masarykův Slovník naučný. Díl 7, Praha 1933: „Tramp (tremp), anglicky tulák, bezcílný cestovatel pěšky. V nejnovější době název pro výletníky, pěstující pravidelný weekend a táboření v přírodě, na rozdíl od skautů velmi volného rázu. Podle vzoru amerických si evropští trampové osvojili různé zvyky a způsoby: zpěv kolem táborového ohně, chaty k občasnému pobytu, někde i organizaci tábora v osadu s šerifem v čele. Výstřelky trempského hnutí se potírají dohledem v lesích a na březích řek, prováděným zemským četnictvem nebo soukromým lesním zřízenectvem. České trampské hnutí vytvořilo i zvláštní argot, často groteskní - (paďouři, fešule, potlach, táborák atd.) a vydává i vlastní časopisy.“

Začátky trampingu

Tramping vznikl z hnutí Woodcraft kolem roku 1918. První místo, kam se chodilo, bylo Prokopské údolí u Prahy. Tramping byl 3× zakázán, a to v letech 1931, 1948, 1969.
Pozdrav: Ahoj, zalomení palce, tykání.
Camp: tábořiště v lese. Většinou u potoka nebo v jeho blízkosti. Udržuje se zásoba dřeva, čistota a při odchodu se (nejen) na Brdech dává do ulitého ohniště smrková větvička. Batohy: tzv. tele, tedy rakouský batoh ze světové války s kožešinou z telete, nebo U.S. torna vojáků americké armády z I.a II. světové války. Vyžaduje velkou zručnost při balení, a proto je dobře a úhledně sbalené zavazadlo vynikající vizitkou.

Spisovatel a režisér Pavel Jirásek o tom říká: „Dalším podnětem pro vznikající ideologii trampingu byl nápor amerických filmů i literatury s dobrodružnou tematikou. Evropa, která se rychle snažila zapomenout na válku v nejrůznějších radovánkách, otevřela svou náruč záplavě rodokapsů, indiánek a kovbojek. Westerny zcela otřásly duší trampských, málem ještě rakousko – uherských pionýrů, kteří ihned vzpláli pro mužské i ženské cowboyské typy filmů Červené oko, Býčí oko, Liberty. Fantazie, podbarvená filmy, bujně pracovala a jejím výsledkem byla móda Divokého západu, neboť všichni chtěli napodobit své hrdinské miláčky z filmového plátna, Mary Walcampovou a Wintropa. Na březích Sázavy a Berounky rázem začala cesta na virtuální romantický Západ! Většina prvních trampů byla původně členy skautských organizací, proto byli na počátku 20. let nazýváni Divokými skauty. Odešli ze skautu, protože polovojenská kázeň a výchova v duchu podivné měšťácké morálky jim byly bytostně cizí. Těžko totiž mohla jakákoliv forma pevné organizace odpovídat trampským premisám o svobodě a volnosti.“

Doc. prof. Ustohal o tom píše: „Všichni se pokoušeli znovu vyvolat iluzi Divokého západu, aspoň v představách milovníků dobrodružné literatury, jak to po více než třicet let s větším či menším úspěchem činil Buffalo Bill, kdo obrazu Divokého západu vtiskl dva typické románové představitele: indiána s péřovou čelenkou a kovboje v kostkované košili, sympatického chlapíka se šátkem kolem krku, s propoceným širákem posunutým do čela. A americké filmové westerny, u jejichž zrodu Buffalo Bill stál? Ty byly například jedním z faktorů, působících při vzniku dodnes živého fenoménu - našeho trampingu. Naši pradědové se vlastně díky prvním westernovým filmům a knížkám o Buffalo Billovi začali odtrhávat od skautingu a zakládali první osady.“

První osada„Ztracená naděje“ či „Ztracenka“ vznikla v roce 1918. Tento rok je možno také pokládat za rok založení trampingu a podivnou shodou okolností je to také rok založení první Československé republiky. Je ale pravda, že se trampovalo již dříve, lidé, kteří chtěli mít svobodu, volnost a nebýt jen poslušnými kolečky ve skautingu, utíkali od vojenské disciplíny do lesů, kde si zakládali své campy a říkali si „Divocí skauti.“

Kolem roku 1920 u nás vyšla knížka Jacka Londona „Cesta“, kde byl poprvé použit u nás dosud málo známý výraz TRAMP. Nebyl to přesný překlad, v té knížce se jednalo o železniční tuláky a ti si říkali Hoboes, cestovali načerno nákladními vlaky a toulali se křížem krážem celými Spojenými státy. Někde vyskočili, pár dní pracovali nebo žebrali, aby měli na tabák a kořalku nebo na trochu jídla, a zase táhli dál. Protože byl Jack London svého času jedním z nich, dokázal tento způsob života tak přesvědčivě popsat. U nás se označení „tramp“ ujalo jako název celého nového hnutí, aniž by to někdo musel nařídit. Tramp byl přijat všemi milovníky přírody a volnosti i opravdového kamarádství.

Tramping šel vždy s dobou, hlavně v oblékání a muzice. Před druhou světovou válkou byly v módě tepláky a pumpky, nosily se kostkované košile a na „maděru rozsekané klobouky.“ Chodilo se do hor a do lesů za každého počasí. Pod pojem trampská osada se však nezahrnovala jen oblíbená místa trampů, ale i skupiny trampů, z kterých mnohé chodily tábořit se stany. Ze středních Čech se tramping rozšířil i na Moravu a na Slovensko, hlavně do oblasti Bratislavy a Trnavy. První trampská osada na Slovensku vznikla v Bratislavě v roce 1928.
V období mezi válkami se začaly zpívat první trampské písně a nastal prudký vzestup dalších příznivců volného trampingu. Nové party a osady chodily stejně oblékané, nebo měly alespoň stejné košile.

Po 2. světové válce se začaly nosit zbytky amerických a anglických vojenských uniforem a později přišly maskáče. Ty už má dnes každý a nosí se i po městě, a tak je lepší nikoho nezdravit, než říci hrdinovi v maskáčích: Ahoj, a on ti odpoví: „Čau vole, odkud mě znáš?“
Trampské hnutí stojí a padá s kamarádstvím a fér jednáním. Jak v osadě není opravdové kamarádství, na které se můžeš spolehnout, pak nemá smysl.

Materiál k článku pochází z http://stopar.cs-info.cz/, tedy z internetových stránek čtenáře – reportéra Ladislava F. Nykla z Chodova.