Již 14. rokem uklízejí habartovští pionýři část lesa nad Habartovem.
Dvakrát do roka, vždy na jaře a na podzim, se vydáváme uklidit to, co lidé nanosí a naháží do lesa, a aspoň tím trošinku lesu ulehčit. Někdy je to úmorná práce, je tam tolik odpadků a věcí, až nás to vede k údivu.
Pokaždé na samém začátku lesa nacházíme nejvíce nepořádku okolo Baníku a lavičky, která stojí hned na kraji lesa. Nasbíráme tam hned plný pytel odpadků.


Jedna skupina se poté vydává sbírat nad Baník a cestu směrem k vodárně. My ostatní sbíráme směrem k velkému kameni. Někteří lidé jsou zkrátka „bordeláři“, nevím, co je to napadá. Možná si prostě řeknou : „Proč bych měl vyhodit tu pneumatiku do kontejneru, stačí tady do lesa, není to taková dřina, však se to tam ztratí.“
Někdy narážíme i na černé skládky, které se pak odstraňují velice těžko. Další oblastí, kde se vyskytuje nejvíce odpadků, je také okolí lavičky na louce nad Jiráskovou ulicí. Zde nalézáme každoročně vyhozená křesla, matrace nebo rozbité židle.


Od velkého kamene jdeme nahoru na cestu, která vede okolo pole, a dále sbíráme především plastové lahve, papírky a plechovky. Občas nalézáme třeba také boty nebo kusy oblečení. Ty tu určitě nikdo nemůže jen tak ztratit, musí je cíleně do lesa odnést a tam zahodit.
Vždyť to snad nedá tolik práce odnést si s sebou zpět vše, co jsme si do lesa donesli, a nepohazovat to jen tak po zemi.
Po každém úklidu odnášíme nejméně sedm pytlů odpadků z lesa. Zkuste si někdo spočítat, kolik je to pytlů za období od prvního úklidu až do dnešního dne.
Na konci našeho úklidu si jako odměnu za naši vykonanou práci opékáme buřtíky, na které se všichni velice těšíme.