Sladký život rozdává lidem na Sokolovsku už dlouhá léta Alena Lísalová z Habartova. Perníčky, dorty, koláče a jiné laskominy od habartovské bylinkářky znají na Sokolovsku i Chebsku. V minulosti totiž vyrobila z perníku několik unikátních kousků. Mezi ty největší patřil například chebský Špalíček nebo sokolovský klášter svatého Antonína.
Ročně peče obdivuhodné betlémy, a když je chvíle času, vyrobí pohádkové postavy pro děti.
„Pamatuji si velmi dobře, jak jsem vyráběla sokolovský klášter nebo Špalíček. Nebylo snadné vžít se trochu do historie, bylo hloupé umístit na Staré náměstí „ladovskou" chalupu a postavičky. Vyhledávala jsem proto v kronikách a historických archivech, co by se nejvíce hodilo z perníku vyrobit. Řekněme si upřímně, perník není dřevo, není snadné vyrobit z něj precizní postavy. Křehké figurky jsem pekla několikrát a vše jsem si musela dobře promyslet. Dnes ale vzpomínám na tyhle dvě věci s radostí. Pečení je pro mě vášeň a koníček, mám navíc štěstí, že nadání po mně zdědily i má dcera s vnučkou," vypráví nadšeně Alena Lísalová.
Svůj volný čas tráví často nějakou kulinářskou činností. Jakmile nevymýšlí recept na nový koláč, už namíchává léčivé byliny, které používá na hojení všech ran. Jak sama říká, bylinky vyléčí mnohdy více, než by člověk čekal.
„Moc ráda něco vymýšlím, pravidelně se potuluji na zahrádce a v lese. Vyrábím domácí med nebo mastičky, které pak používám na hojení čehokoliv. Zrovna včera jsem dodělala krém z růže nebo z aloe vera. Kdo má popraskanou kůži, určitě by mu pomohly. Zkrátka se snažím vše užitečně zužitkovat," usmívá se „perníkářka". Její zázračné ruce nazdobily desítky cukrovinek a upekly stovky perníčků. Nad unikátními kousky strávila denně několik hodin. Ona sama upřednostňuje tradici, ne modernu. „Děti mě poprosily, abych upekla pohádkové postavičky. Dokonce jsem nedávno pekla perníčky Angry Birds, panečku, to jsem se divila, když jsem tu předlohu viděla. Mně se líbí nejvíce Ladovy náměty, moderní postavičky mě spíše děsí," dodává.
Precizní ruce, soustředěnost i bystré oko Aleně Lísalové rozhodně nechybí, celý život přitom pracovala jako dělnice. Fyzicky náročné práce se rozhodně nebála. Na otázku Deníku, kde strávila většinu svého pracovního života, se usmála. Zamyslela se, a jak to babičky dělávají, s hrnkem černé kávy v ruce odpověděla: „U lopaty, děvenko, u lopaty."
Autor: Klára Čurlinová