Objevit se ji náhodou podařilo městskému historikovi Miloši Bělohlávkovi. „Při běžné prohlídce kostelní půdy, kde jsem kontroloval, jestli se nezvětšují praskliny, protože máme problém se statikou kostela, jsem v jednom z rohů našel torzo jednoho z lustrů a vedle něj pod nánosem prachu pak silně poškozenou lampádu věčného světla," přiblížil historik. Tu na základě historických fotografií identifikoval jako lampádu, která visívala v lodi kostela zhruba do sedmdesátých let minulého století.

Lampáda byla silně poškozená, proto její první cesta vedla do restaurátorských dílen, kde se jí díky šikovným rukám restaurátorů a zlatníků vrátila její původní podoba a lesk. „Obnova proběhla z finančních prostředků města, šlo řádově o tisíce korun," upřesnil Bělohlávek.

V kostele svatého Vavřince po dlouhá desetiletí věčné světlo v této podobě nebylo, nahrazovala ho malá baterka přímo na hlavním oltáři. „Vloni jsme si zapůjčili z jedné ze sousedních farností náhradní lampádu a shodou okolností jen pár týdnů poté jsem objevil tu původní," uvedl. Lampáda věčného světla má pro město i kostel především kulturní význam. „Dlouhodobě se snažíme interiér kostela uvádět do původního stavu, který byl, řekněme, v polovině 19.století," vysvětlil historik. V kostele se tak postupně obnovuje například křížová cesta a provádějí další stavební zásahy. „Jsme proto rádi, když můžeme vrátit významný předmět, který býval historickou součástí kostela," doplnil Bělohlávek.

Vrcholně barokní lampáda z pozlaceného plechu pochází z doby dokončování kostela svatého Vavřince. I se svým závěsem má na výšku více než metr a půl a svými rozměry odpovídá velikosti chodovského chrámu. Lampáda na sobě nese věčné světlo, které v katolických kostelech symbolizuje věčnou přítomnost Boha ve svatostánku. Nejčastěji má toto světlo červenou barvu a dnes již bývá elektrické.