Více než půl století svého života zasvětil chovatelství. Spolu s rodinou odpracoval tisíce hodin při úpravách a zvelebování chodovské základny. Hromadu času pak navíc obětoval při vytváření její dobré pověsti. Řeč je o předsedovi Českého svazu chovatelů v Chodově Františku Plemeníkovi. Díky jeho iniciativě se především v posledních dvaceti letech stal areál důstojným stánkem, který hostí regionální, oblastní, a dokonce mezinárodní výstavy drobného zvířectva. Sám Plemeník je pak úspěšným chovatelem, zejména holubů.

Dobrý vztah ke zvířatům se nedá poručit. Kdy se u vás zrodil?
V podstatě to přišlo samo. Otec byl zemědělec a na statku měl slepice, králíky a všechno možné. Já sám jsem holubářem už od dětství.

Věnuje se chovatelství ve vaší rodině ještě někdo?
Můj dvacetiletý vnuk je chovatelem už od devíti let. Jsem rád, že naše rodinná tradice pokračuje. Jeho největší chloubou jsou králíci.

A jaká zvířata máte přímo vy?
Starám se o slepice, králíky a zhruba čtyřicet holubů. Přesné číslo vám neřeknu, je jich tolik, že není šance je spočítat. (smích)

Vím, že na zahradě vám pobíhají dva exotičtí ptáci – pštrosi. Jak se jim u vás daří?
Mají se báječně. Už mi snesli asi třicet vajec. Jelikož jsou protinožci, tak loni snesli první vejce v prosinci. Jsou to hodné holky, já jim oběma říkám stejným jménem. Pokřtil jsem je na Sáry.

Co s tak velkými vejci děláte?
Rozdávám je lidem. Oni je zužitkují jako běžná vejce, akorát se z nich více najedí.

V září jste dostal od chodovské radnice ocenění za celoživotní činnost – Městskou pečeť. Překvapilo vás to?
Přiznám se, že jsem byl nesmírně překvapený. Koukal jsem jako blázen, když řekli mé jméno a četli všechny mé zásluhy. Mně ale bylo divné, že jsem měl v sále při udílení sedět hned v první řadě.