Lidé mají různé koníčky. Někdo sbírá známky, jiný mince, někdo sportuje, jiný naopak tancuje. Automobily jsou ale koníčkem především pánským. A veterány? Tak to už vyžaduje nejen opravdové nadšení, zanícení, ale i čas, peníze a hlavně práci. Jednoho z těch pravých nadšenců je možné zastihnout v Habartově. A to nejčastěji na malé zahrádce kousek za městem. Kdo si tam najde cestu, čeká ho překvapení. Zahrada je plná starších automobilů, součástek, pneumatik a mezi nimi Jiří Pňáček.

„Jak jste se dostal ke svému koníčku a jak se mu dlouho věnujete?“„Já se mu věnuji plně teprve okolo pěti let, ale automobily jsou mou láskou celý život. Co má člověk jinak dělat v důchodu? Sedět doma by mě nebavilo, a tak radši pracuji na tom, co mě baví. Na zahradě mám k tomu dobré zázemí.“

Kolik času vám koníček zabere?(Úsměv)„No, pět let. Když mám čas, jsem na zahradě.“

Jak sháníte staré automobily?„Většinou přes inzeráty v různých novinách i časopisech. Také na různých burzách a na internetu.“

Jaké byly začátky a kolik starších vozidel jste dal do nového kabátu?
„Začínal jsem s malými motocykly. Dal jsem do kupy čtyři pionýry. Poté jsem přesedlal na automobily. Prvním z nich byl Fiat 127. Po něm následovala Škoda Oktávie. Tu jsem dal dohromady, ale dost mě zlobila s motorem, a tak jsem ji prodal. Mým zatím posledním vozidlem je Fiat 600D.“

Jak dlouho vám trvají opravy vozidla?„Záleží na tom, v jakém stavu automobil seženu.“

„Nám oprava podvozku spartaku zabere tak půl roku,“ směje se kolega, který tu mlčky rozebírá starou škodovku.

Jaká je historie vašeho fiatu?„Ten je ještě dost mladý. Pochází z roku 1965. Ale ve veterán klubu máme mnohem starší vozidla s datem výroby 1930 či starší.“

Teď jste mi nahrál i na další otázku, jestli jste organizován v nějakém klubu příznivců historických vozidel?„ Jsem v Karlovarském veterán klubu. Máme okolo šedesáti členů. Pravidelně se scházíme, jezdíme na srazy sběratelů veteránů.“

Jak často se konají srazy a kde vás můžeme v nejbližší době vidět?„Srazy se konají dvakrát třikrát do roka na různých místech. Milovníky historických vozidel bych chtěl pozvat na sraz, který se koná nedaleko od nás – ve Františkových Lázních. Akce se bude konat 1.května. Na hlavní třídě zde bude výstava veteránů a poté jejich „spanilá“ jízda okolo rybníka Ameriky.

Konají se i závody veteránů?„Na přelomu srpna a září se koná závod veteránů v Karlových Varech. Jezdí se po okolí na trase okolo 150 kilometrů.“

Máte nějaké ceny ze závodů?(Úsměv) „Většinou vyhrávají majitelé nejstarších vozidel.“

Nedá mi to, nezeptat se na financování? Je to drahý koníček? Jak sháníte součástky na opravy, dají se sehnat i úplně nové?„No, nic není zadarmo. Právě na srazech a setkáních se dají součástky sehnat, ale samozřejmě také přes internet, burzy, různé inzeráty. Dají se sehnat i úplně nové díly, ale ty jsou dost drahé – např. silentblok na mého fiata stojí okolo 450 korun. Blatníky se dají sehnat nové z Itálie. A vůbec nejdražší bývá chromování. Řadu věcí si vyrábím sám. Je to jen práce, práce, práce. Ale baví mě to.“

Může vaše vozidlo jezdit v normálním provozu na našich silnicích? Jak je to s veterány?„Samozřejmě. Fiat má technickou prohlídku, nenašla se na něm jediná závada. U veteránů máme zelené SPZ. Můžou na silnici, pokud se koná nějaká akce veteránů. Technická prohlídka se provádí na těchto vozidlech jednou ročně v klubu.“

I během rozhovoru pan Jiří Pňáček nepřestal pomáhat s rozebíráním spartaku. Je vidět, že koníček ho, stejně jako další nadšence, stále baví.

Vladimír Marek