Jak různorodá může být práce v útulku pro opuštěná zvířata Pavlínčina fauna ve Vítkově u Sokolova, jsem se již několikrát osobně přesvědčil. Tentokrát tomu napomohla náhoda, že jsem se zúčastnil krátké pátrací akce po zaběhlém psovi v Lomnici. Původně jsem se s majitelem útulku Davidem Hrbáčkem domlouval na rozhovoru v naší redakci. Ten mi však těsně před termínem schůzky zavolal a omlouval se, že musíme naše povídání odložit, má prý naléhavý úkol nalézt potulného psa. Já jsem mu odvětil, že se nic rušit nebude, a pokud nebude mít námitek, přidám se k němu a vyrazíme po stopách nezbedného zvířete společně. Jelikož neměl k mému návrhu námitek, mohl jsem vyrazit.

Já vyjížděl z redakce, on z útulku. Naším společným cílem byla Lomnice. Tam jsme dorazili takřka současně. Když vystupoval z auta, ukazoval na rodinný domek u silnice. Z jeho zahrady poštěkávali psíci a to bylo pro Hrbáčka znamení.

„Dostal jsem avízo, že na tyhle psy dorážel nějaký zaběhlý bígl,“ vysvětlil mi krátce situaci. „Běžel někam do vesnice,“ potvrdila mu indicie žena vykukující z okna domu. Tak jsme tedy opět nasedli a vyjeli po stopách záhadného bígla.

Na jednoho jsme skutečně narazili, ten však klidně vykukoval zpoza dobře uzamčených vrat.

„To asi nebude on. Zkusíme to jinde,“ zavelel šéf akce. Následně jsme projeli snad všechny ulice obce, ale jiného bígla jsme nikde nespatřili. Já jsem akorát zahlédl černou kočku, jak se líně prochází po návsi. Ta nás však nezajímala.

Vyvrcholení pátrací akce bylo překvapující. Když jsme parkovali u rodinného domu s otevřenou zahradou, přiběhl k nám vlčák. „Copak tady děláš? Kde bydlíš? No?“ pověděl vlídně Hrbáček do psích očí. Zvíře popoběhlo k domu a naše kroky vedly za ním. „Tady je ten, co asi utekl,“ ukázal na jiného psa Hrbáček. Pak hlasitě volal po nějakém obyvateli domu. Po chvilce z okna vykoukl muž. „Pane, dávejte si na ty psy pozor. Ať vám neutíkají,“ zněla důrazná rada. Pak ještě pořídit fotodokumentaci objeveného psa a můžeme se vrátit.

Ani tentokrát jsme se nevraceli do redakce. Hrbáčkovi volali ze služebny sokolovských strážníků, že pro něj mají nalezeného psa. Dobře. Jedeme si ho vyzvednout. Cestou jsme si říkali, o jak velkého psa se asi jedná. Bude poslušný, nebo naopak agresivní? Budou s ním nějaké potíže? No, uvidíme.

Jaké bylo naše překvapení, když jsme v přepravní bedýnce uviděli malé, skrčené štěně. „To je ale prcek,“ řekl přívětivě Hrbáček. Od strážníků se dozvídá, že jim ho předali v místní lékárně, kam se psík zřejmě zatoulal. „To je fešák. Ale zanedbaný. Má blechy a špinavé uši,“ zjistil letmým pohledem jeho nový ochránce. „Teď bude důležité, aby se co nejdříve vrátil domů, nebo k náhradnímu páníčkovi,“ pronesl moudře Hrbáček.

Práce v útulku je však nejen pouze o odchytu zaběhlých psů a jejich následném krmení. Chce to další péči a hlavně pochopení. Stejně jako člověk, i zvířata si s sebou vláčí nějaké ty strasti a touží po vlídném pohlazení. Hrbáček proto dbá, aby se psi pravidelně dostávali ven z kotců do výběhu. Ven je vypouští po skupinkách. Jsou doslova jak utržení ze řetězu běhají kolem jako čerti a divoce čmuchají ve sněhu. „To je pro ně ze všeho nejdůležitější, pohyb. Nechám je tady několik hodin a pak vypustím další partu. Někdo by si mohl myslet, že když je pohromadě tolik psů, tak se budou prát. To se ale stává jen výjimečně. Spíše se k sobě chovají jako kamarádi,“ prohlásil Hrbáček.

Svému řemeslu skutečně rozumí. Umí rozeznat povahu zvířete, vycítit, co psy trápí a co vyžadují. Dobrý odhad ostatně nutně potřebuje i při prvním kontaktu. Zvláště když je odchytává. „Poznám, jestli bude kousat, nebo se nechá normálně chytit. Je to patrné na jeho těle, jak se pohybuje a chová. Nic nenechávám náhodě a jsem vždy připravený na možný útok,“ říká ze své zkušenosti Hrbáček.

Důležitý je také vzhled. Když je potřeba, nechá psy s dlouhou a zacuchanou srstí pořádně očistit a prostříhat. I oni mají své kadeřnice, které ze zanedbaného tuláka udělají krasavce. Takové koupání a následné stříhání může trvat i tři nebo čtyři hodiny.

Útulkem loni prošlo na 355 psů. Z toho 110 bylo ze Sokolova. Kromě okresního města spolupracuje i s dalšími obcemi. Celkem jich je sedmnáct, spadá sem například Chodov, Kynšperk nad Ohří, Březová, Loket nebo Bečov nad Teplou. „Momentálně máme u nás asi 70 psů, z toho polovina pochází z katastru Sokolova,“ upřesnil Hrbáček.

Práce v útulku není pro každého, jen pro vyvolené, kteří si němou tvář zamilovali na celý život. A David Hrbáček je podle mého názoru skutečně ten pravý.