Každým rokem se stávalo, že zdejší rodinu zvířat pro svůj hendikep vždy někdo rozšířil či byl schopen návratu do přírody mnohem později. Letošní novinkou je plně funkční výběh pro vlky či rysa. Zakladatelem stanice je Vladimír Tomáš Smolík, který v tomto zařízení zachraňuje zvířata již úctyhodných 18 let.

Jaký byl letošní rok na záchranné stanici?

Byl podobný jako ty předchozí. Stále jsme měli co dělat. Novinkou je dokončený moderní výběh, do kterého můžeme vypustit až dva vlky nebo jednoho rysa. Podobné zařízení v regionu není. Vznikl po známém příběhu sraženého vlka, kterého jsme zachraňovali a poté vypouštěli do volné přírody. Tehdy jsme na to nebyli zařízení a musel být převezen jinam. Výběh vznikl díky sbírce lidí, kteří se skládali na vlkovu záchranu. Pracovníci ministerstva životního prostředí výběh schválili a nyní jen čekáme na dokončení schvalovacího procesu ze strany stavebního úřadu.

Jak vlastně vlk Bubla dopadl?

I když ten hlavní humbuk už opadl, lidé stále volají a ptají se. Zpočátku se vlk pohyboval v našem kraji. Poté byl spatřen v sousedním Německu a poslední zprávy, které mám hovoří o tom, že se vrátil do Ústeckého kraje a dokonce i s vlčicí.

Kam až jezdíte pro živočichy?

Nejdál to máme necelých sto kilometrů tam a sto zpátky. Na Karlovarsku, pokud může, mi pomáhá kolega Vilda Babič. Na Chebsku už mají svou stanici, ale lidé stále volají nám. Pokud zde nejsem nebo mám výjezd, je možné dát živočicha po telefonické domluvě či oznámení do animal boxu. Byl to takový malý nápad, ale docela se ujal a lidé to využívají. Bohužel v minulosti tam někdo zanechal i štěně, což nás překvapilo. Letos naštěstí nic takového nebylo. Animal box je tu šest let a a za tu dobu do něj lidé umístili stovky zvířat. Letos jich bylo 30. Chceme ho rozšířit, protože se nám stal případ kdy dva lidé přinesli ve stejnou dobu dva živočichy. Nezávisle na sobě se zde objevilo v jeden okamžik jak káně tak poštolka. Poté musíme ihned reagovat a situaci řešit.

Prodej ryb v Šindelové
Kapr, pstruh, amur. Předvánoční prodej ryb jede naplno

Pomoc začali nabízet i další lidé?

Ano. Mezi statistikami zachráněných zvířat nejsou letos zahrnutí ježci. S těmi nám velmi pomohla v Chodově kolegyně z Českého svazu ochránců zvířat Stáňa Volková. Má i dětský kroužek, kde se o ně starají. Dokrmí je a vypustí do přírody nebo si je někdo vezme na zahradu. Tady v Bublavě na stanci jich máme zazimovaných asi 15. V horské Přebuzi nám zase pomáhá Zuzana Donátová, která se stará o veverky a netopýry. Kvůli netopýrům nám volají obyčejní lidé, zaměstnanci obchodních center, a hodně si netopýři oblíbili i lázeňské domy a hotely v Karlových Varech. Stačí pootevřené okno a jsou tam. Pomáhají i kamarádi, rodina či chataři, kteří na Bublavu přijedou. Letos mi například pomohli s přívaly těžkého mokrého sněhu na stanici. Musel se sházet ze střech, aby nám to tady nepopadalo. Těm všem patří velký dík.

Měli jste letos nějakého nezvyklého zvířecího pacienta?

Například luňáka červeného. Po ošetření a dokrmení jsme ho vypouštěli zpět do přírody. Luňák červený je ve stanici ještě jeden, ale i ten po nabrání sil může zpět tam, kam patří.

Nové autobusy.
V sokolovské MHD budou zkoušet vytíženost spojů. Ve hře je změna i zrušení linek

Velkým oblíbencem je vydra Boženka. Jak se jí daří?

Výborně. Je tu už třetím rokem a i ona musí zůstat. Přišla o rodiče. Jak, to si můžeme jen domýšlet. Pochází z jedné malé vesničky, kde se jí ujal hodný myslivec. Díky mu za to. Jenže Boženka rostla a měla stále větší nároky. Takže nám tehdy zavolali a požádali nás, zda bychom se jí neujali. A teď doslova řádí u nás na stanici. Je to úžasný mazel a podle stop u plotu a vypleněného rybníka jsem zjistil, že má i kamarádku. Chodí za ní vydra se dvěma mláďaty. A podél plotu chodí spolu.

Jak je na tom stanice s finanční podporou?

Pomáhají města, obce a hlavně také lidé. Nějaké finance nám posílá i Karlovarský kraj. V jiných regionech mají podobná zařízení od krajů mnohem větší podporu než my a hlavně ji mají každou rok garantovanou. My doufáme, že nás podpoří každý rok. A i když bychom uvítali podporu mnohem větší tak nebrečíme, makáme, snažíme se, co to jde.

Drosera je od roku 2009 členem Národní sítě záchranných stanic pro oblast Karlovarského kraje. Funguje jako nekomerční zařízení založené jen na dobrovolnosti. Správce ani členové tohoto zařízení nejsou finančně ohodnoceni a nepobírají mzdu. Otcem myšlenky a zakladatelem je Vladimír Tomáš Smolík, který na stanici působí už osmnáctým rokem.