Kraslice/Sokolov Důvod k radosti mohou mít krasličtí patrioti bažící po vědění. Tento týden totiž vyšla nová kniha sokolovského učitele a publicisty Vladimíra Prokopa o sochaři a malíři Franzi Grussovi, rozeném v Kraslicích (1891 1979). Čtenářům se tak dostává do rukou publikace, která má upozornit na význam tohoto umělce a pojmenovat jeho výtvarný projev. V centru pozornosti se nachází především tvorba do roku 1946, kdy byl Gruss donucen opustit svou rodnou zem. Odejít musel, jelikož byl sudetoněmecký Rakušan. Prokop ve své knize zdůrazňuje, že nemá v úmyslu nikterak hodnotit dějinné události a vyvozovat jakékoli soudy o vině a nevině.

„Gruss za celý svůj život neudělal jediný obraz, který by mu mohl morálně uškodit. Sám dokonce neuznával takzvané výstavy zvrhlého umění, jež tehdy diktovali v Německu,“ pověděl autor. Jedinou malbu, kde je patrný propagandistický motiv svastika, objevil Prokop na dobové pohlednici.

„Na Grusse se mělo po válce zkrátka zapomenout. On sám odsun velice těžce nesl a do konce života se sem už nevrátil. Drtivou většinu svého díla tu musel nechat, vyvezení obrazů mu totiž úřady zakázaly. Jeho sochy byly zlikvidovány a fresky úmyslně zamalovány. Komunisté v jeho díle totiž spatřovali propagaci fašismu. Dochované fresky zůstaly pouze na Šlikově domě v Chebu,“ vysvětlil další souvislosti Prokop.

Na monografii se badatelsky podílel také dokumentátor Národního památkového ústavu v Lokti Lukáš Smola. O překlad zkráceného textu do němčiny se postaral František Sojka. „Zcela náhodou jsem při brouzdání po internetu narazil na Grussova vnuka, následně jsem se spojil také s dcerou z Vídně, kam jsem začal jezdit. Díky její vstřícnosti jsem získal množství materiálu, různých zápisků a podobně,“ uvedl Prokop.

Čtvrteční křest knihy Franz Gruss opomenutý umělec Kraslicka se nesl ve slavnostní atmosféře. Autor na představení publikace pozval řadu vážených hostů, sponzorů a přátel. Mezi odborníky nechyběl ředitel sokolovského muzea Michael Rund.

„K Franzi Grussovi a Kraslicku mám osobní vztah. Moji rodiče mají na Bublavě chatu, a znám tedy Bleiberg, kde byla jeho výzdoba. V mládí jsem také chodíval údolím Rájeckého potoka směrem na Špičák. Tedy kolem místa, kde stával srub tohoto umělce. Jako malý kluk jsem to samozřejmě nevěděl,“ řekl během proslovu Rund.

Kniha je úvodním dílem připravované regionální edice Memoriam. Druhou publikací má být monografie o významném mnichovském malíři Waltru Ditzovi (1888 1925), který se narodil v Chodově a dlouho žil v Lokti.