I když nepředvídatelné počasí posledních dní příliš na výlety neláká, na řece Ohři je stále plno. Vyzkoušeli jsme, jak se letos jede asi nejoblíbenější úsek této řeky. Na dva dny jsme vyrazili zLokte do Vojkovic.

Už vLokti čeká na vodáky drobná změna. Půjčovna lodí Dronte se přestěhovala o několik metrů dál směrem za Epiag. Nastupovat na vodu je ale stále dál možné hned za mostem. Už po prvních metrech je znát, že vOhři je hodně málo vody. Je sjízdná, ale vmístech, kde se jindy bez problémů proplouvá, si loď občas škrtne o dno. A samozřejmě je i více kamenů.

Loketský kemp míjíme bez zastávky. Je dost obsazený a ti, kteří jedou zhorního konce Ohře a chtějí přespávat vLokti, neměli by příjezd plánovat až na poslední chvíli. Až ke Svatošským skalám je cesta bez problémů. Zde následuje tak nějak povinná zastávka na první pivo na vodě. I kvůli počasí je tentokrát skála přes řeku prázdná a nikdo nešplhá nahoru. Vrestauraci nás nemile překvapilo zdražení a hlavně problém sobsluhou. Kdo má na sobě plavky, nebo dokonce nemá vůbec tričko, nesmí na zahrádku restaurace. Nekompromisně. Že by tady vodáci už nebyli vítaní?

Pokračujeme dál do Karlových Varů a nedostatek vody je stále zřetelnější. Co chvíli se musíme rozhodovat, která strana proudu bude lepší, a samozřejmě vždy opačně. Je tak nutné vystoupit zlodi a chvíli se doslova brodit a loď táhnout. Zastavujeme až u tuhnického jezu a chvíli sledujeme, jak i přes řadu cedulí varujících na nebezpečí tohoto místa několik lodí jez sjíždí. Naštěstí se nic nestalo. Jez vTuhnicích je dobrým místem pro pauzu, na dohled je obchodní středisko, kde je možné doplnit zásoby na večer. Následuje průjezd lázeňským městem a druhý karlovarský jez, který se běžně sjíždí. Protože je ale málo vody, je lepší si vybrat pravou stranu se šlajsnou, než plout tradičně středem nebo levou stranou. Vystouplo totiž hodně kamenů. Úsek zVarů až na Hubertus je už bez problémů. Na Hubertusu se chystají závody, takže kemp je dost plný. Naštěstí je tak velký, že i pozdě večer nacházíme dobré místo kpřespání. Stále zde ale chybí kvalitní občerstvovací stánek, takže kdo nemá své zásoby, má smůlu.

Druhý den ráno pokračujeme a těšíme se na první zastávku vDubině. Kousek před tradiční zastávkou je ale nová cedule, upozorňující na malý kemp. Na soukromé zahradě je možné přespat, udělat si oheň a koupit si pivko nebo kávu. Po snídani pokračujeme dál a přemýšlíme, kde si asi tak dát oběd. Nejdřív ale zkontrolujeme, o kolik více opět zchátraly bývalé lázeňské domy vKyselce. Od oběda vhospůdce U Kapříka hned za Kyselkou nás odradí právě odcházející vodáci. Prý mají dobrý řízek, ale to je tak všechno. Proplouváme tak peřeje za Kyselkou, které jsou vzhledem knízkému stavu hladiny o dost těžší a kamenů je více než dost. Zastavujeme tak až u jezu vRadošově. Tady je zcela nový stánek sobčerstvením, přímo vRadošově pak další dvě restaurace. Do Vojkovic je to pak už jen kousek a bez problémů zde můžeme vrátit půjčené lodě. Dvoudenní výlet jsme si tak užili i přes občasný déšť. Co je ale horší, že vřece je skutečně hodně málo vody. Snad to deště posledních dnů změní.