V pohodě, v pohodě, po kotníky ve vodě ….
…velmi výstižný název pro náš poslední letošní výlet pod stany na malou přehradu Lesík, nedaleko Nejdku na Karlovarsku ve dnech 15. až 16. června.
Vše začalo velice slibně – odjezd bez problémů, všichni se sešli včas, žádný stres a shon. V Nejdku nás čekalo příjemné přivítání od majitele kempu, v němž jsme se měli utábořit, pana Zdeňka Hačegy, který nám nabídnul odvoz batohů, čímž naši pěší cestu na přehradu (cca 3 km) změnil na příjemnou procházku.

S příchodem na místo určení začal náš problém – déšť, silný vytrvalý déšť, který nám brání postavit stany a rozdělat oheň na opékání buřtů. Nakonec se počasí na chvíli umoudří a my se můžeme utábořit a založit ohýnek, abychom se najedli. Zjišťujeme první nedostatky ve vybavení dětí, jako je nedostatek pláštěnek, stany nevhodné do deště apod. Kolem desáté hodiny opět vydatně prší a do rána už pršet nepřestane.

Po půlnoci začíná teprve to pravé dobrodružství. Hromy burácí, blesky každou chvíli rozsvítí oblohu, naštěstí ne přímo u nás a neustále prší a prší. Jeden stan za druhým se stává neobyvatelným, nejeden spacák nepoužitelným. Po několika neúspěšných pokusech sehnat v tuto hodinu pomoc, se přesouváme do vojenského stanu, stojícího hned vedle našich přístřešků. Děti jsou báječné – pomáhají si navzájem, půjčují si suché oblečení, přikrývají se navzájem zbylými nepromočenými spacáky a dekami.

Obzvláštní pochvalu si zasluhují Lukáš Slepčík a Martin Molnár z 8. A, kteří se opravdu snažili dohlédnout na každého, postarali se o menší, vystrašené děti, podařilo se jim uvařit horký čaj a přes veškerý nečas, únavu a nepohodu stále udržovali dobrou náladu mezi všemi bdícími.
Nemohu ovšem opomenout osobní statečnost, obětavost a ochotu pomoci u dalších dětí – Andrejky Slovjakové, Míši Sándorové, Ivetky Polákové, Stely Maršíčkové, Ivo Mila, Nikoly Kaczmárové, Kačky Chrenkové, Tomáše Pavlíka, Lídy Hofmanové či Klárky Burianové.

Nakonec jsme se společně dočkali rána a po snídani, když na nás vykouklo sluníčko, všichni rychle zapomněli na nekonečnou noc. Jen pocit únavy a mokré věci nám připomínaly, co jsme zažili. Zbylou energii jsme využili, namísto plánovaných her a výletu, na sušení stanů, relaxaci a koupání.
Napsali jsme rodičům, že jsme nuceni ukončit náš pobyt předčasně a po kotlíkovém guláši, který byl k obědu, jsme sbalili tábor a zašli se podívat alespoň do města, kde se ten den konala pouť. V pozdním odpoledni odjíždíme domů, doprovázeni novou dešťovou přeháňkou.

Dlužno říci, že všechny děti zvládly krizovou situaci opravdu skvěle – prokázaly, že umí držet pospolu, pomoci kamarádovi v nouzi, zapomenout na všechny drobné sváry a pohotově jednat. Zároveň pro nás byla akce velkým ponaučením – na stanování budeme jezdit jen opravdu dobře vybaveni a to do každého počasí !!!

Věříme, že příští akce budou mnohem úspěšnější, ačkoliv jsme zažili něco, na co jistě nikdy nezapomeneme. Ještě jednou děkuji všem dětem za jejich statečnost, soudržnost a schopnost zachovat si smysl pro humor. Bez těchto vlastností by byla celá situace mnohem nepříjemnější !