Možnost poznat práci Armády ČR, dozvědět se zajímavosti o zahraničních misích třeba v Afghánistánu, a nejen to. Naučit se například poskytovat první pomoc, ať už masáž srdce či fixaci zraněného. S tím vším přijeli včera za školáky základních škol v Sokolově a v Hroznětíně na Karlovarsku vojáci ze 4. brigády rychlého nasazení. Součástí programu zařazeného v projektu Příprava občanů k ochraně státu (POKOS) byla také protichemická ochrana a žáci si mohli vyzkoušet protichemické obleky nebo masky.

„Bohužel lidé dnes o vojácích často smýšlejí negativně, mají za to, že se flákají za peníze daňových poplatníků. Chceme mladým lidem ukázat, že to tak není a naopak, o čem služba v armádě je a proč se k ní přidat," vysvětlil Milan Němec, mluvčí 4. brigády rychlého nasazení. Se školáky strávili vojáci ze Žatce celé dopoledne. Co žáky doslova přišpendlilo k židlím, bylo ale až vyprávění ze zahraničních misí v Afghánistánu. „Někdy to bylo hodně drsné," začal s povídáním jeden z vojáků Jiří Koča.

Vyjížděli jsme na celou noc na patroly, někdy i čtyřikrát v týdnu. Což znamenalo být třeba čtrnáct hodin na nohou, přes den se vyspat a další noc vyrazit nanovo," vyprávěl Koča. Právě v noci se čeští vojáci několikrát ocitli pod palbou. Jak kdo v přímém ohrožení života bude reagovat, se podle něj nedá nikdy dopředu odhadnout.

„Někdo zpanikaří a úplně ztratí schopnost normálně uvažovat. Jiný naopak dokáže zachovat chladnou hlavu. Všichni se s tím ale musí vyrovnat a počítat s tím, že se to příště může stát znovu. Všichni do toho musíme jít s tím, že nasazujeme životy, můžeme se vážně zranit nebo zemřít. Že i své přátele právě dnes možná vidíme naposledy," připomněl případ pěti padlých vojáků z loňského roku, kteří se stali obětí sebevražedného atentátníka. Přesto by on sám i jeho kolegové do Afghánistánu klidně vyrazili znovu.

„Třeba i zadarmo. Je to věc hrdosti na vlastní zem. A mě osobně to hrozně baví. Po škole jsem chvíli pracoval v civilním zaměstnání, začal jsem tloustnout a život mě nebavil. Chtěl jsem skákat z letadla s padákem a vykopávat dveře. Zažít věci, co devadesát procent civilů nikdy nezažije," prozradil voják.

Pohostinná země

Afghánistán je podle něj ale pohostinná země, kde se dá přijít i k příjemným zážitkům. „Běžní lidé tu netouží po ničem jiném, než se v klidu vyspat a žít své životy v míru. Jsou velmi pohostinní, častokrát jsem u nich v příbytku pil čaj nebo jedl. Neváhal jsem u toho odložit zbraň i neprůstřelnou vestu," pokračuje Koča ve vyprávění.

„Co je ale hrozné, je chudoba dětí. Děti jsou doslova všude a protože nemají žádné hračky, vydávají se po střelbě sbírat prázdné nábojnice. Bohužel se tak stává, že vezmou do ruky třeba i nevybuchlý granát a hra je stojí život. Měli bychom si vážit bohatství, které v naší zemi máme," poukázal voják.
Zajímavostí je například i to, že ačkoliv armáda nařizuje vojákům chodit hladce oholení, na snímcích z misí je často vidět plnovous. „Je kvůli místním zvykům. Například představitel afghánské obce by nikdy nemluvil s hladce oholeným mužem. Měl by ho za dítě," vysvětluje Milan Němec.
„Některé zážitky byly i vtipné. U jiných zase běhal mráz po zádech. Jsou stateční, že to dokázali zvládnout. A ještě o tom takhle vyprávět," komentovala besedu školačka Dominika.

Její spolužáci si mohli například i vyzkoušet výstroj proti chemickým zbraním včetně plynových masek.

„Vojáci jim například také připomněli, že stále existuje branná povinnost, seznámili je s historií zbraní hromadného ničení nebo zásadami první pomoci," uvedla Daniela Hölzelová z Ministerstva obrany, které projekt organizuje. „Letos už běží druhým rokem a zatím je určen pro 2. stupeň základních škol. V budoucnu by se ale mohl rozšířit i pro střední školy. Vojáci se projektu věnují ve své pracovní době. Kromě cestovného tak nic nestojí," uzavřela Hölzelová.