Celkové náklady vyšly město na 900 tisíc korun. Podle ředitele městského domu kultury Ladislava Sedláčka byl Velký sál technicky i morálně nevyhovující. „Udělat toho bylo zapotřebí poměrně dost. Museli jsme sundat veškeré staré obložení, kterým byly nešetrně zakryty při opravách kulturního domu v letech 1968 až 1970 původní zdi. A pak následovala skoro restaurátorská práce, při níž bylo zdivo vyspraveno a vyštukováno. Většinu prací udělali zaměstnanci naší údržby pod dohledem jednoho specialisty na zednické práce,“ uvedl ředitel. Nechybělo ani vymalování sálu s výjimkou stropu. Samostatnou kapitolou pak byla výměna osmi velikých lustrů. Patrně se jednalo o jediné lustry v Česku, pod nimiž musely být z důvodu bezpečnosti instalovány ochranné sítě. „Každá oprava či výměna znamenala spuštění lustru. To musela dělat specializovaná firma a stálo to asi sedm tisíc korun. Navíc zatěžovaly strop, každý zdroj vážil zhruba 800 kilogramů. Nevyhovoval ani jejich technický stav. Nahradilo je šestnáct nových svítidel, jejichž spotřeba elektřiny je oproti těm původním sotva třetinová při mnohem větší svítivosti,“ dodal Sedláček

„Už při opravě malého sálu vylezly pěkné původní zdi schované pod dřevěnými deskami. Navracení původní krásy má smysl,“ říká Dana Řeháčková.