Do záchrany industriální památky v Šindelové na Sokolovsku se pouští nadšenci a významné osobnosti z regionu. Chtějí odvrátit hrozbu zániku unikátní vysoké pece, která připomíná historii hutnického průmyslu v Krušných horách.

Na vysokou pec, která pochází z poloviny 19. století, se naskýtá smutný pohled, a to už dlouhé desítky let. Kulturní památka se doslova rozpadá před očima. „Jde přitom o významnou a pozoruhodnou památku daného místa, ke které se stále častěji obrací i odborná veřejnost," říká historik Benjamín Frágner z Ústavu teorie a dějin architektury Fakulty architektury ČVUT. Se svými kolegy mapuje v republice historické objekty. Vysoká pec v Šindelové nebyla výjimkou. „Patří mezi ohrožené památky. Člověk vidí, jak se rozpadá před očima. Obehnaná je páskou se zákazem vstupu. Je nutné ji zafixovat, místo vyčistit a zamezit další zkáze," řekl Frágner.

První záchranné práce začaly už loni. Pustila se do nich na své náklady kraslická radnice. Pracovníci technických služeb místo uklidili, nálety zlikvidovali, aby vůbec vysoká pec přežila zimu. Teď se do další záchrany chtějí pustit nadšenci z Kraslicka. Je mezi nimi i ředitel Rotas strojírny Jiří Hrůza, který společně s dalšími lidmi zakládá Spolek přátel pro zachování šindelovské hutě. „Památka je mojí srdeční záležitostí," říká Hrůza. V první řadě bude podle jeho slov nutné stanovit vlastníka vysoké pece. Ta totiž oficiálně neexistuje, neboť není zapsaná v katastru nemovitostí. Podle stavebního úřadu ani zapsaná být nemůže, protože podle katastrálního zákona by musela mít střechu, a tu nemá. „Není ji tak možné do katastru zapsat jako budovu, i když existuje znalecký posudek, že je stavbou," uvedla vedoucí stavebního úřadu a památkové péče Městského úřadu v Kraslicích Iva Harapátová.

Hrůza chce docílit toho, aby se vysoká pec stala majetkem státu. „Až se stanoví vlastník, můžeme pokračovat dál. Chceme se postarat o další úklid a začneme shánět peníze na zabezpečovací práce a renovaci, tak abychom během tří let byli schopni vysokou pec přiblížit široké veřejnosti," doplnil. Šindelovský patriot a bývalý zastupitel obce Rudolf Kovařík je rád, že se o vysoké peci zase začíná mluvit. „Představuje historii obce, nechceme dopustit, aby zanikla. Kvůli tomu, že ji nikdo nevlastní, nemá nikdo povinnost se o její záchranu postarat." Památka není lhostejná ani Národnímu památkovému ústavu, jehož zástupci už s členy nového spolku o záchraně jednali.

O železářské vysokopecní huti, kde vytavené surové železo přetvářely hamry na tyčovinu a plech, se píše v publikaci Industriální stopy – dvanáct ohrožených, na které pracoval právě Benjamín Frágner. V provozu byla v letech 1818 až 1873. V době své největší slávy zaměstnávala až 800 lidí. Dnes jsou na místě dochovány zbytky vysoké pece, slévárny a strojovny.