Když vkročíte za bránu zahrady, jako byste se ocitli najednou v pohádce. Jako by dětská fantazie získala skutečný rozměr.
Také malí trpaslíci se ze zahrádky radují, rodina se pravidelně na místo sjíždí a děti objevují další pohádkové předměty.
„Mám moc rád tety zahradu, je veliká, plná krásných míst. Když nejste zrovna u velikého hradu, můžete se dívat do okolí majáku, kde zrovna proplouvají lodě. Ani pracovní náčiní tu není obvyklé, například kolečko na převážení materiálu je pomalované kytičkami, vše je tu zkrátka kouzelné," svěřil se malý skřítek Daneček Dvořák, synovec Marcely.


Kouzelné prostředí dělá radost i samotné autorce, podle ní je potřeba svět udržet v pohádce. Moderní doba přináší spoustu vážných momentů, svět je plný válek, protestů a nepokojů, každý, kdo zahradu navštíví, se rád vrací do pohádky. „Začalo to celkem náhodou, když jsem čas trávila sama poté, co mi odrostl syn. Často jsem jezdila na hory, kde prostředí jen vybízelo zužitkovat a zkrášlit byť tyčku od nanuku. Po práci se člověk rád odreaguje, já vymýšlím, co nového by se hodilo na naši zahradu. Pomáhá mi v tom i můj přítel, který je velký kutil, a v téhle věci si opravdu notujeme. Jsem ráda, když někoho potěší nebo i rozesmějí mé výtvory. Mezi nejnovější kousky patří i hrací kostka z většího kamene. Návštěvy zkouší, kolik hodí," říká s úsměvem autorka Marcela. 

Klára Čurlinová