KARLOVY VARY/ Karlovarský zimní stadion bude na začátku června vůbec poprvé hostit turnaj profesionálních ultimátních zápasníků. Tento galavečer je největší událostí tohoto sportu v republice. V jednotlivých zápasech se představí celá česká špička proti borcům z Dánska, Portugalska, Slovenska, Holandska, Německa, Ruska či Brazílie. Vyvrcholením galavečera pak bude zápas Zlatý pás – evropský titul do 75 kilogramů. V něm nastoupí zápasník z Chodova u Karlových Varů Jaroslav ´Číňan´ Poborský.
Zápasy se budou odehrávat v oktagonu, tedy šestihranné kleci, podle pravidel Free Fightu. „O ultimátních zápasech se často mylně mluví jako o ´krvavém´ sportu plném násilí a žádných pravidel. Za celou historii tohoto sportu je dokumentováno jediné úmrtí zápasníka, a to amerického bojovníka v Rusku. Navíc tento zápasník šel do boje i přes nedoporučení lékaře. To je oproti například olympijskému boxu zanedbatelné procento,“ myslí si karlovarský zápasník. Zdůrazňuje, že pravidla jsou jasně dána, včetně všech povolených či nepovolených technik. Na zápas pak dohlíží ringový rozhodčí a ukončit ho může sám zápasník poklepáním ruky nebo jeho trenér vhozením ručníku.
Jaroslav ´Číňan´ Pohorský v rozhovoru přibližuje i laikům tento poměrně moderní sport.
Abych pravdu řekl, očekával jsem někoho urostlejšího, vyššího. Vy máte podle odhadu tak něco málo přes sto sedmdesát centimetrů. To i ostatní soupeři jsou takhle vysocí?
Je to běžná výška. V tomto sportu se soupeří ve všech váhových kategoriích od nějakých šedesáti kilo.
Vy vážíte kolik?
Teď zrovna 75 kilogramů.
To je ideální váha pro zápas?
Ano, to je ideál. Začal jsem s váhou 90 kilo a postupně jsem šel s váhou dolů. Mám na tuhle váhu ideální výšku.
Většina ultimátních zápasů končí nějakou technikou, škrcením, pákou… Má tedy lehčí a pohyblivější zápasník více šancí vyhrát?
Má trochu větší šanci. Ale když proti vám nastoupí silný boxer, který se dobře trefí, tak ani technika nepomůže.
Jak se člověk dostane k ultimátním zápasům?
Tenhle sport je u nás asi tak osm let, v zahraničí trochu déle. Většinou k zápasům přechází bývalí boxeři, judisti a tak podobně.
Už jste říkal, že zápasit mohou lidé v nejrůznějších kategoriích. Znamená to, že do ringu může opravdu kdokoliv? Doktor, právník, uklízečka, bankovní úředník….
Může i bankovní úředník. Vím o jednom bankéři z Prahy, který má za sebou asi sedmnáct zápasů.
A co věkově? Jsou tyto zápasy nějak omezené?
Od osmnácti let mohou zápasníci nastoupit.
Jak vypadá příprava na ultimátní boj?
Trénuji asi šestkrát týdně, dvoufázově. Ráno spíš fyzická příprava, posilovna nebo běh. Odpoledne pak střídám box nebo zápas. Jeden den je pak volno.
To ale asi nejde moc dobře skloubit se zaměstnáním?
Na téhle úrovni už asi ne. Tak napůl se sportem živím.
Takže rekreačně se věnovat ultimátním zápasům asi nejde…
Úplně rekreačně asi ne. Tomu se člověk musí věnovat naplno. Ale může se přidat k tréninkům a vyzkoušet si nějaké techniky.
V čem je největší rozdíl mezi ostatními bojovými sporty?
Je to komplexní sport. Od každého něco, od boxu, thaiboxu, od juda i zápasu. Od každého kousek.
Jak se pozná, že tenhle zápasník je opravdu dobrý? Existují nějaké srovnávací žebříčky?
Jsou žebříčky různých asociací. Je to podle účasti v mezinárodních turnajích.
Ve Varech budete bojovat o Zlatý pás evropského šampiona. Bude to jediný váš zápas během tohoto večera. Vždy se na turnaji bojuje jen v jednom zápase?
Je možné zvládnout i více zápasů a jsou turnaje, kde se během jediného dne postupuje klasickou pyramidou až čtyř zápasů k vrcholu.
V Karlových Varech se turnaj ultimátního boje koná vůbec poprvé. Jak je to jinde v republice?
Dříve byly zápasy asi tak třikrát do roka. Teď je toho ale hodně málo.
Proč? Chybí zápasníci?
To ani ne. Prostě se to u nás v republice neudrželo. Momentalně nejsou v ČR turnaje ve free fightu pořádané.
Kde je možné začít trénovat ultimátní zápas?
Spíš v Praze. Pak například i tady u nás ve Varech. V republice je asi tak deset oddílů, které se věnují ultimátu, a tak maximálně pětadvacet zápasníků. Tady ve Varech jsme dva.
Vaše bilance je sedmnáct výher ze šestadvaceti zápasů. Je to dobrá bilance?
Je dobrá.
A jakým způsobem jste těch sedmnáct zápasů vyhrál?
Polovinu na škrcení nebo podobnou techniku, čtvrtinu KO a zbytek na body od rozhodčích.
Jaký styl vám nejvíc vyhovuje? Vestoje, nebo na zemi…
Preferuji spíš boj vestoje,ale polovina mého tréninku spočívá v přípravě boje na zemi.
Za jak dlouhou dobu jste nastřádal těch dvacet šest zápasů?
Za pět let.
Je možné bojovat i víc? Třeba dva tři zápasy za víkend?
Ano, je, jsou turnaje, tak zvaná pyramida osmičková nebo čtyřkolová, záleží na počtu zápasníků, kde je možné bojovat až 3 zápasy za den.
Jak se cítíte po zápase?
Dobře. Úplně normálně. Nejsou u toho žádná velká zranění. Ale únava samozřejmě je.
Musí se během zápasu hodně přemýšlet?
Musí se neustále studovat soupeř, nejde do toho skočit po hlavě, spíš se čeká, jak začne ten druhý. Prostě koukat a čekat. Jestli to je boxer a bude se bojovat vestoje, nebo jestli se bude spíš zápasit na zemi.
Ve Varech budete bojovat proti komu?
Proti zápasníku z Holandska.
Hlídáte si ostatní soupeře? Jak, kde a s kým zápasili…
Spíš až před dohodnutým zápasem se koukám na konkrétní jména, jakým způsobem bojuje, kolikrát vyhrál a tak podobně.
Kolik ultimátních zápasníků znáte osobně?
V republice znám úplně všechny, v zahraničí pak mám také pár kamarádů. V Rakousku, Dánsku nebo Německu.
Je mezi nimi velká rivalita?
Hodně velká. Mnohem větší než tady u nás. Tam je ten sport více rozjetý. Třeba v Holandsku mají profesionální ligu a zápasí každý měsíc.
A taková světová špička je kde?
Amerika, Japonsko a Brazílie. Tam bych se chtěl někdy dostat na zápas.