Úspěchem se svému okolí nechlubil a v práci na to přišli až tehdy, když žádal o 14 denní dovolenou. Když se nadřízení zeptali proč si jí bere, spadla jim brada a ihned se rozhodli svého zaměstnance podpořit. Řeč je o Jiřím Štěrbovi z Karlových Varů.

Dostat se v triatlonovém světě na legendární závod Ironman, který se koná na Hawaii, je těžké i pro mnohé z profesionálů. A to mnozí z nich mají za sebou tým s trenérem, masérem, fyzioterapeutem či psychologem. Jiřího tým je manželka Dominika, tříletá dcera Matylda a syn Bruno, který bude své první narozeniny slavit za dva měsíce. Zhruba ve stejnou dobu proběhne na Hawaii i Ironman, takže pokud ho Jiří dokončí, mohou slavit společně. Dokončit velmi zrádný závod je totiž cílem karlovarského závodníka.

"Je to můj splněný sen. Začínal jsem na běžkách, pak kratší triatlony, postupně jsem si přidával a a zjistil, že ty delší mi vyhovují víc. A to jsem v počátcích uplaval sotva 100 metrů," směje se Jiří. Těžko uvěřitelné, když si nyní v chladných vlnách polského Baltu poradil s téměř čtyřmi kilometry. Následuje něco málo přes 180 kilometrů na kole a na závěr čeká závodníky běh na trati dlouhé 42,195 kilometru.

Před hradem Loket.
Slavnosti na hradu Loket přilákaly tisíce lidí. Zněla i středověká hudba

"Vždy když dobíhám podobný závod, pokládám si ve dvou třetinách závěrečného maratonu otázku, proč to děláš. Pak se blíží cíl a já v něm vidím mávat manželku a zapomenu na všechnu bolest. Ta pravá však přijde až po závodě. Bolí doslova celé tělo a člověk je rád, když si dojde na záchod. Říkáte si, už nikdy. Je to ale návykový sport a za chvíli už zase přemýšlím o startovném na další rok," říká Štěrba.

Ten závodil mimo jiné v Košicích, Hamburku, Kodani či polské Gdyni, kde splnil limit. V Čechách navíc nejsou podmínky na přípravu ideální. "Zejména v zimě běhat ráno ve sněhu se nikomu moc nechce. Ale nakonec se kousnu. Sníh mi při běhu nevadí. Horší je to s jízdou na kole. Musíte najet určitý objem kilometrů, což v zimě dost dobře nejde. Příprava třeba na jihu Itálie či Španělska je v zimních měsících určitě jednodušší.

Jiří trénuje sám a za 11 měsíců to v jeho sportovních záznamech takzvaně hodí až 500 hodin přípravy. Jde o zhruba 400 kilometrů plavání, 2200 kilometrů běhu a 4500 kilometrů na kole. Velkou oporou je manželka Dominika. Stará se o děti o mě. My jsme tým. jejich podpora je neskutečná," říká Štěrba. Na závody jezdí po Evropě spolu. Na dalekou Hawaii se rozhodli jet sami bez dětí. Náročná cesta s velkým časovým posunem by pro malé děti nebyla zrovna ideální. Zalarmovali proto prarodiče, kteří tak vlastně rozšíří jejich tým. Jiří je rodilý Karlovarák, Dominika pochází z Ostravy. Poznali se při studiu na Báňské vysoké škole. Jiří se při našem rozhovoru, při otázce zda jezdí do Ostravy na kole, přiznal, že i tato myšlenka ho napadla. Prozatím však volil vždy cestu pohodlnějším dopravním prostředkem s celou rodinou.

Třicetiletý Jiří začínal na Sokolovské uhelné na těžebním úseku. Poté se postupně vypracoval a nyní spolupracuje na rozvojových projektech skupiny Suas Group.

Na potravinovou banku se obracejí samoživitelky i senioři. Ta má prázdné regály.
Na potravinovou banku se obracejí samoživitelky i senioři. Ta má prázdné regály

"Jiří je v zaměstnání profík. K tomu co dokázal ve svém volnu mohu říct jen klobouk dolů," říká ekonomický ředitel Suas Group Jan Filip.

Jeden sportovní sen si tak Jiří splnil. Nyní ho čeká druhý a to závod dokončit. Závod je velmi zrádný. Stačí malá chvilička nepozornosti a je po nadějích. Kromě plavání na otevřené vodě, se jede na kole přes Havajskou lávovou poušť, maraton vede podél pobřeží Velkého ostrova. "Velkým protivníkem bude prý silný vítr. Uvidíme. Snad to zvládnu," věří si Jiří. Závod se koná 8. října. Celkem má tu čest vstoupit na havajskou půdu více než dva tisíce závodníků z celého světa. Ambice, která vyžaduje obrovskou osobní investici.

Při otázce, zda po splnění snu bude mít ještě motivaci na další závody se jen usmívá. "Nevím jestli dokončím závod. Pokud ne, je tu motivace dokončit ten příští. Pokud ano, je tu možnost zlepšovat časy. Výzev je spousta. Třeba 260 kilometrů dlouhý běh přes Saharu. Už vidím manželku, jak je z podobných nápadů nadšená," směje se triatlonista a vzpomíná na jednu z historek s manželkou Dominikou, která je jeho velkou podporou v rodinném týmu. "Při jednom z triatlonů jsem se při závěrečném maratonu vydal ze všech sil. V cíli na mě čekala Dominika a zcela spontánně mi řekla: "Víš co já jsem se tady dnes naběhala?."