Šestnáctiletý Václav Zich z Chodova se zúčastnil mistrovství světa atletů do sedmnácti let v Ostravě. Ve finále v běhu na sto metrů dosáhl stejného času jako pátý v pořadí – běžel na protivítr s časem 10,75. Na svůj výkon je patřičně hrdý.

Jak byste srovnal atmosféru při soutěžích v Chodově s tak velkým podnikem, jako je mistrovství světa?

To se vůbec nedá srovnávat s tím co běhám nyní. To je úplně něco jiného. Tam bylo strašně moc lidí, koukali na mě v televizi … a vůbec organizačně, celkově to bylo krásné.

Ovlivnily vás nějak bouřící ochozy? Cítil jste nervozitu?

Tak nějaká nervozita tam určitě byla, ale spíše v tom dobrém slova smyslu. Mohu říci, že mě to nabudilo k výkonu.

A co publikum? Podporovalo vás?

Určitě. Když hlásili moje jméno, tak tribuna bouřila, víc než u ostatních soutěžících.

Jak hodnotíte svůj výsledek?

Uspěl jsem, tak jak jsem chtěl. Možná i víc, než jsem chtěl. Být šestý na světě je krásné. No, mrzela mě trochu ta dvoustovka, že mi došly síly. Ale takový je už sport. Celkově to hodnotím úspěšně.

Jaký byl příjezd domů?

Doma mě už čekal velký pohár, balónky a dokonce mi zarecitovali. Na oslavu s kamarády ale zatím čas nebyl. Snažím se totiž odpočívat, neboť jsou přede mnou další závody.

Kde poběžíte?

V Srbsku. Dnes odlétám a v pondělí už závodím. Čeká mě sto a dvě stě metrů.

Na jaké umístění se cítíte?

Věřím si na medaili. Moc rád bych nějakou získal.

Co dále po prázdninách?

Pár závodů ještě letos bude. Příští rok mě potom čeká mistrovství světa juniorů, olympiáda v Pekingu, tak se budu snažit pořádně makat přes zimu a hlavně se nezranit. A myslím si, že když se to všechno sejde, povede, tak bych mohl běhat zajímavé časy.

Trochu odbočím … kouříte, pijete alkohol?

Ne, to vůbec. Alkohol nekonzumuji, ani nekouřím.

Dalo by se to s vaším sportem sloučit?

Rozhodně nedalo. Já si dám tak maximálně jednou týdně pivo ke knedlíku a když jdu s kamarády jednou v roce po sezóně slavit, tak jsem v náladě, ale v žádném případě se nijak neopíjím.